[…]text doplněný editorem …dúcítorzovité slovo věci a na věky nezhřešíš. Protož ty věci váže jeden dobrý člověk, aby je často před očima měl a v ustavičné paměti, tyto veršíky složiv, často je říkal. Čtyři věci sú, kteréž sem v svém srdci složil pilně: Smrt má, soud boží, noc pekelnie, světlo nebeské. Poněvadž tehdy všecken zpuosob těchto knížek každého člověka k tomu usiluje přivésti, aby budúcích věcí plná pamět v jeho srdci byla vytištěna, tehdy slušné jest i podobné, aby to sepsání Kniežky srdečné jméno měly.

Prvnie věc budúcí jest tato. První zajisté z těch posledních věcí a budúcích, ješto pamět její od hřiechu odtrhuje, jest smrt časná. O tom svatý Bernart takto píše: Najvětší múdrost jest ustavičná pamět smrti. Když bude člověk vdycky s sebú nositi, kudyž pójde, na věky hřešiti nebude. Též svatý Augustýn v knihách svého napomínaní takto die: Nic tak člověka od hřiechuo neodtrhuje jako častá památka smrti, neb přivodí, aby se člověk ponížil a všecky věci potupě v pokánie vstúpil. Protož pravím, že smrti pamatování člověka přivodí ku ponížení. Neb die svatý Augustýn: Poznaj se člověk smrtedlného a sniž povýšení, neb všecky věci naše dobré i zlé nejisté sú, sama smrt jistá. A ač hodina její jest tajná a nejistá, ale onať jest najjistější, neb přijde brzo a nebude meškati. Jakož v Ecclesiastiku v 13. kapitule o tom se píše takto: