nevinného zabil jest. Jakož dí skrze Izaiáše proroka: Pro hřích lidu mého zbil sem jej a zahubil, vydal jest na smrt duši svú. Jakož i o tom Izaiáš praví: Ale žádný se nenalézá, kto by tak velmi měl v nenávisti nepřítele svého, aby pro tu nenávist chtěl zabiti syna svého jednorozeného aneb se samého. Třetí ukazuje se v tom, kterak buoh hřiechu nenávidí, neb buoh protivil se hřiechu od počátku tak velmi, že jest jej z nebe vyvrhl a vida, že jest zuostal na zemi, v své vlastní osobě sstúpil jest doluo na svět, aby z něho vyhnal hřiech, a naposledy v den súdný uvrže a zavře jej v peklo. Jakož Micheáš prorok die: Uvržeť do hlubokosti morské všecky hřiechy náše. Čtvrté, kterak převelmi buoh v nenávisti má hřiech, okazuje se skrze toto podobenství, že dobré mateři zdálo by se v veliké nenávisti tu věc mieti, pro kterúž by dietě své do peci hořiecí uvrhla, ani by jeho kdy odtud vytáhla. Tak bůh pro nenávist hřiechu syny své, kteréž jest tak velmi miloval, že za ně i umřieti jest chtěl, v oheň neuhasitedlný uvrže, jestliže na nich hřiech smrtedlný najde.

Již si četla, ó, duše hřiešná, kterak buoh má hřích v nenávisti. Protož, ač se jemu líbiti žádáš, musíš se jeho se vší pilností varovati tak, aby v tobě místa neměl, nebť by to žena byla příliš nevěrná, kteráž by toho na svém luoži položila, kohož by muž její v nenávisti měl, a skrze koho muži jejímu mnoho zlého přišlo. Takť zajisté jest hřích, kterýž převelmi má v nenávisti buoh všemohoucí a pán