v srdci mrzkost tvu a bídu podlé zevnitřního člověka, následuj pokory, varuj se pýchy znaje to, že pýcha jest znamení, po kterémž ďábel rozeznává své od cizích. A protož Job dí, že on jest král nade všemi syny pýchy. A svatý Řehoř: Nájjistší znamení zatracencuo pýcha a vyvolených božích pokora. Kterýchž znamení ktož má které, poznán bývá, pod kterým králem jest neb rytěřuje, totižto pod Kristem li králem, čili pod ďáblem. Izidorus také dí: Duše pyšného od boha opúští se a příbytek ďáblóm bývá. A Ecleziastes dí: Bohu i lidem v nenávisti jest pýcha. Jakož zjevné jest, že pýcha Lucifera s nebe vyvrhla, Adama z ráje vyhnala, Faraóna i zástup jeho potopila, Saule království zbavila, Nabuchodonozora v hovado proměnila, pro pýchu Antiochus zlú smrtí umřel jest, Herodes od anděla zabit jest.

O hříchu vuobec mluvíc a o tom, v jak veliké nedostatky duchovní skrze hříchy upadámy, kapitola 2.

Zrcadlo pondělní. Ktož činí hřiech, z ďábla jest, kterýž od počátku hřeší. Ta slova mluví svatý Jan v kanonice: Hřích jest těžké břemeno, kteréhož nebesa zdržeti nemohú ani země naposledy zdrží, ale sstúpí do pekla s činitelem svým. A věděti máme, že hřích podlé svatého Augustýna řeči jest všecko, což se mluví, činí neb žádá proti zákonu božímu. Ale má se každý křesťan dobrý, kterýž žádá spasení, všelikú péčí a pilností varovati každého