neumřel, protož nechtěj lehce vážiti trápenie duše tvé, nad níž dotud vysoké velebnosti vidíš, že se stalo takové slitování. Vyléval jest on za tě slzy, umyjž i ty každú noc ložce tvé skrúšením srdce a ustavičnými slzemi. Vylil jest on krev svú, vylejž i ty tvú vezdajším těla trápením. Nepozoruj, co tělo chce, ale co duch žádá. Neb jakož svatý Řehoř dí: Odkud tělo na čas rozkošně živo jest, odtud se duch věčně mučí, a čím více trápeno bývá tělo v tomto životě, tiem více radovati se bude v životě budúcím. A svatý Augustýn dí: Opusťme nyní dobrovolně pro Krista ty věci, kteréž vždy někdy opustiti máme, abychom, čehož bůh zachovaj, pro věci časné neztratili věčných. Neb kdyby tobě bylo řečeno: Buď celý měsíc bohatý a mocný a čiň, co chceš, užívaj rozkoší tělestných, jakžť se líbí, s tú však výměnkú, ať by potom oči vylúpeny byly a všecko utěšení odjato bylo a všecken čas života tvého v hladu, v žížni i ve všelikém trápení a bíďe, aby živ byl. Zdali by takové dobré tiem zpuosobem přijal? A jistě všecken tento život, ani jest měsíc ani jednoho dne neb hodiny čas k přirovnání toho věčného neštěstí pekelnieho, jemuž ani konce není, ani k té podobná múka muože nalezena býti. To svatý Augustýn.

O pokání, aby brzo činěno bylo. Kapitula 3.

Zrcadlo úterní. Ktož nebéře kříže svého a nenásleduje mne, není mne hoden. Savtý Matúš