byliny vadnú, štěpí ovoce neponesú. A jestliže by ji psi došli a ji jedli, tehdy se vztekú. Potom pláči a kvílení vydán si tohoto světa vypovědění k úsilí, k strachu a k bolesti, i což nadto tieže jest k smrti, učinil jest člověka pán buoh z jílu země, kteráž všech živluo nájnižší jest. Planéty a hvězdy učinil z ohně, duchy a větry učinil z povětří, ryby a ptáky nebeské z vody, člověka a hovada učinil z země. Protož pohledě na stvořenie z vody učiněná, zavrženého se najdeš, pohledě na větrná zavrženějším se poznáš, pohledě na ohnivá nájzavrženějším se počteš aniž se budeš moci vrovnati nebeským ani se budeš směti předložiti zemským, neb se rovného s hovady najdeš. Jedno jest jisté i lidí i hovad zahynutí a rovná obojích povaha, poněvadž nic nemá člověk více nad hovada, z země pošli sú a v zemi se navrátí. Slova tato nejsúť lecjakéhos člověka, ale nájmúdřejšího Šalomúna. Protož, ó, člověče, jakž koli urozený sloveš, tak jsi v tento svět přišel. Pamatuješ liž nyní, kterak jest zavržený počátek tvój, ale krása, přízeň lidská, horkost mladosti a zboží odjali sú tobě poznati, co jest člověk. Co si v tomto životě, pozoruj nyní druhého, ó, člověče, co si, slyš o tom hvězdu doktoruov Augustýna svatého o sobě takto mluvícího: Běda, bídný, co sem já. Sem lajn nádoba, shnilosti plný smradu a ohyzdnosti, slepý, chudý, nahý, mnohým nedostatkóm poddaný, neznaje vjití a vyjití mého,