každého hříchu, a to zvláště pro troji věc. Nájprvé proto, že jest velice bohu ošklivý. Druhé, že ďáblu se velmi líbí. Třetí, že náramně člověku škodí.

Kterak buoh hříchu nenávidí, pověděl sem nájprvé, ó, člověče, že máš s pilností se hříchu varovati, protože stvořiteli tvému převelmi jest v ošklivosti. To aby poznati mohl, pomysl na to, co je bůh pro nenávist hřiechu učinil, neb pro hřích již jednú téměř všecka svá díla rozptýlil, totižto všecken svět vodú potopil. Jakož v knihách Genesis psáno stojí: Jiní králové a mocní ke škodě nepřátel svých hubí země jich, ale buoh zkazil jest zemi svú vlastní, neb hřích všel jest do ní. Jiní lidé pro víno zkažené nemecí nádob zlatých a střiebrných do moře, ale nádoby zachovávají, než víno toliko vylejí. Ale buoh netoliko hřích než i nádoby hříchu, totiž stvoření rozumná, duše lidské k obrazu jeho učiněné a krví jeho vykúpené pro nenávist hřiechu uvrhl jest do moře pekelného. Neb jakož v knihách Múdrosti psáno jest: V nenávisti jest bohu hřiešník i hříchové jeho. Protož nemá buoh tak dobrého přítele ani na nebi ani na zemi, kteréhož by v nenávisti neměl, když by na něm jediný hřiech smrtedlný nalezl. Neb svatý Petr, ač jest horlivějí miloval pána Krista než jiní apoštolé, však by jej zatratil, když by v hřiechu trojího zapření byl umřel. Druhé, kterak buoh hřiechu nenávidí, skrze to se ukazuje, že pro hřiech světa svého syna jednorozeného a