na nebi i na zemi a ve jmě tvé klanie se všecko koleno nebeských, zemských i pekelných lidí. Ale tento řečník, neznamenaje tvé osoby a tvé moci tobě dané, smie tvé velebnosti pokúšeti, žádaje od tebe toliko výmluv.“
I řekl jest Hospodin k diáblu: „Navrácenie tobě odpierám, neb jeho nebudeš mieti.“
I řekla jest řečnice k Synovi: „Synu, prosímť, má liť co viece mluviti, ať mluví!“
Odpověděl jest diábel, trhaje sebú hněvivě a řka: „Já sem ještě nic neřekl, ale tepruv chci mluviti, že se tomu každý podiví.“
Ale to slovo ranilo jest řečnici kakús bázní pro lidské pokolenie, jež miluje. I řekl jest Hospodin k diáblu: „Mluviž, což máš mluviti, bez protivenstvie a netrhaje se!“
Tehdy diábel vytáhl jest knihy a hamfešty z svého váčka a velikým hlasem zavuolal jest, a řka tuto řeč:
„Slyšte, nebesa, coť budu mluviti! Slyš, země, slova úst mých!“
Tehdy všichni podivivše se umlčechu. A diábel, otevřev knihy, i převrhl jest list i nalezl v knihách, ješto slovú Genesis, ta slova, jež jest byl řekl Hospodin Adamovi a Evě: „Se všeho dřievie rajského budete jiesti kromě tohoto. Neb v kterúž koli hodinu okusíte ovoce s tohoto dřeva, smrtí zemřete.“ Tehdy diábel řekl jest k súdci: „Prosímť, najprvé pověz mi, jsú liť to tvá slova čili nic!“
Odpověděla jest, zamútivši se a řkúc: „Praviž viece!“ Odpověděl jest diábel: „Nechci praviti, neb sem v království Pravdy a před tiem, jenž jest Pravda. A protož najprvé chci zvěděti, jsú li to slova jeho.“ Tehdy jsú všichni umlkli, neb, kdež se o pravdě mluví, tu mají všichni mlčeti.
I řekl jest Hospodin: „Ta sú slova má.“
I řekl jest diábel: „Á, dobře! Protož takto řku: Adam a Eva, jenž jsta sama dva byla v ráji zemském, však jsta přestúpila tvé přikázanie a tebe jsta nebyla poslušna. Protož prosím tebe, aby tvá slova pravda byla pevná, tak, aby oni i všichni po nich budúcí túž smrtí zemřeli. Neb jest podobné, poňavadž otec i mátě jsú malomocni aneb nakaženi, tehdy i vešken plod jich i pokolenie také jest malomocné a nakažené. Pakli ty chceš svá slova proměniti aneb jich zželeti, tehdy jest to jisto, že ty nejsi Pravda. A odpověz, řečnice, proti tomu, neb ktož koli chce jiný!“
I řekla jest řečnice: „Divím se, Synu, odkud jest dána taká chytrost a zlost diáblóm, jenž toliko lsti vymýšlejí proti lidskému pokolení, chtiece pohubiti je. Ale vědie diábli, že jest utěšenie hubeným jmieti tovaryše v mukách.“ I řekla jest matka k svému Synu: „Synu, slova tvá, jež jsi řekl Adamovi a Evě,
