jest bylo, aby svého chleba požíval, a najviece proto, že jest naň vydáno od Boha odsúzenie, jenž nemuož býti proměněno; a poněvadž jest jednú vydáno, tehdy druhé nemóž vydáno býti pro ižádné člověčie hubenstvie. Neb jest psáno: Nesmiluj se nad chudým v den súdný.

A že jest člověk nestál u pravdě od počátka, protož jest hoden zatracenie, najviece proto, že jest Boha neznal, avšak jest jeho přikázaním vzhrzel pro svá marná myšlenie; a poněvadž jest neměl ižádného nedostatka v ráji, aniž jest měl těla porušeného, jenž by obtěžovalo duši jeho, a protož, čím jest svuobodnějie shřešil, tiem jest tieže přikázanie Božie přestúpil.“

A vstavši také Pravda, i řekla jest: „Tu, kdež o pravdě mluvie, všichni mají mlčeti. I jest psáno: V kterúž koli hodinu budete jiesti toto jablko, smrtí umřete. A že jsú je Adam a Eva jedli, to jest jistá věc, protož bez prodlenie řeči mají věčně zatraceni býti, aby jméno Božie nebylo nadarmo, jenž slóve Pravda.“

Tuto jest povstal řečník, to jest Milosrdenstvie, i mluvil jest proti Spravedlnosti a dovodě, že jsú proto anjelé zatraceni, aby byli lidé spaseni etc.

„Poňavadž anjel a ti, jenž jsú s ním zatraceni, beze všie přiekazy, aniž měvše křechkosti těla, jíž by se mohli omluviti, však jsú shřešili, tehdy jich hřiech nikakež jest nemohl odpuštěn býti, jakož jest řekla královna nebeská. Ale člověk jměl jest tělo z hlíny stvořené, pro něž jest byl hotovějí hřešiti, a to ještě diábelským přelštěním. A protož skrze to člověk mieti někakú omluvu muož. A že Božie jest svrchované milosrdenstvie, a protož podobné jest a hodné, že, když se člověk pokaje někakým dosti učiněním, tehda má opět k věčné radosti navrácen býti. Nebo by se to nezdálo spravedlivé, by tak dóstojné stvořenie, k Božému podobenství učiněné, mělo zahynúti, jakož jest dřév řekla řečnice světa, aby Bóh nebyl zklamán o svém diele. A protož jest také Buoh stvořil člověka k sobě podobna, aby člověk poznal jej a poznaje jej miloval a v něm vrúcí milostí ulnul. A poňavadž jest anjelské přirozenie ne vše zahynulo, ale jedno ta strana, kteráž jest shřešila, syn neponese hřiecha otcova ani otec synova; a opět Buoh nic nemá z toho v nenávist, což jest stvuořil, aniž chce smrti hřiešného, ale aby živ byl a k němu se obrátil, neb srdce skrúšeného a pokorného Buoh nikdy nevzhrzie, aniž zapomene Buoh smilovati se nad člověkem,