neměl osoby a tvárnosti člověčie, tehdy člověk nadto má zatracen býti a odsúzen.“

K tomu jest řečnice odpověděla: „Nenie to podobné, což diábel praví. Neb, když jest shřešil, tehdy jest inhed odsúzen, neb jest v sobě neměl nic nemocného ani co takového, jenž by jej k hřiechu připravilo. A protož v duchu tělesně jest odsúzen, v němž jest shřešil, neb nemá těla ani kostí, ale že jest ne z nemoci, ale z své dobrovolné zlosti zhřešil; jakožto všichni dobře vědie, že jest také přirozenie bylo anjelu od Boha dáno, že jest byl inhed vešken v nebesiech. Ale člověk, ač jest shřešil, ten jest to měl, jenž jest k hřiechu jej připravilo, točíšto tělo křechké a hrubé.“

I obnovil jest diábel žalobu dřevní a navrátil se jest na svá slova, jenž byl řekl: „Spravedlností přikázanie“, a řka, že jest Buoh dal přikázanie člověku, aby nejedl jablka zapověděného, a řka: „V kterúž koli hodinu jeho okusí, smrtí umře.“ Ale anjelu jest ižádného přikázanie nedal, ale anjel odsúzen, nemaje ižádného přikázanie: mnohem viece má člověk zatracen býti, jemuž jest přikázanie bylo dáno. A tak jest jistá věc, že jest tieže člověk shřešil, že jest Božie přikázanie přestúpil, nežli anjel, jenž jest nepřestúpil ani přerušil ižádného přikázanie.

I odpověděla jest řečnice a řkúci: „Anjelu nebylo jest přikázáno jako tomu, jenž vie, co má učiniti, bez přikázanie; neb jest měl přirozenú múdrost a uměnie, skrze něžto jest jistě viděl, co jest dobré a co zlé, pro dokonalost přirozenie svého. A protož, že jest učinil proti také jistosti, nepodobně jest tieže shřešil než člověk. Neb jest člověk [neměl]text doplněný editorem také jistosti pro tělo, jenž jest duši obtěžovalo; a to jest bylo před shřešením ukázáno, když jest nejistě hadovi odpověděl a řka: „Hlédaj, abychom snad nezemřeli.“ A nad to viem, že jest vše s múdrostí učinil muoj Syn, aby všecky věci byly zpósobeny k jistému konci, točíš aby byl dědicem života věčného; a byl li by zatracen, tehdy by byl zklamán i Syn mój v jeho skonání, takže by ne v múdrosti, ale v bláznovství člověka stvuořil. A zdali by mělo marné býti dielo Syna mého? A zdali jest marně ustavil syny člověčie? A toť takéž nemuož býti o anjeléch; neb všecko pokolenie anjelské nenie zatraceno aneb odsúzeno, ale jedno ta strana, kteráž jest shřešila, ta jest zatracena, a tak dielo Buožie, k němuž sú byli stvuořeni, v anjeléch nenie pohaněno, neb jest konec jich, k němuž jsú byli stvořeni, ostal v