a pána všie útěchy, aby lidské pokolenie k své milosti navrátil a diábla zase do pekla poslal a zahnal.

Tuto jest přivstal řečník, jenž slove Pokoj, i řekl jest k svýma bratroma, točíš k Milosrdenství a ku Pravdě, chtě je smieřiti; i die takto:

„Slyšte, bratříce milá, cožť já vám chci pověděti, a v tom mně věřte, ač chceta, neb sem já svazek pravdy, a nevěřta tomu svuodci, točíš diáblu, jenž jest svazek všie zlosti. Neb když v tom mně uvěříta, tehdy jistě každý z vás bude mieti, po čemž stojí. Neb to viem, že Spravedlnost žádá, že, jakož jest člověk nekonečně shřešil, aby takéž bez konce trpěl. A to se jest již stalo; neb Syn Boží, spasitel náš, ten jest trpěl smrt za člověka, přijem na se tělo trpedlivé, točíš člověčenstvie, aby sám tu múku trpěl a sám se za všecky miesto mzdy dal, proňž jsú také i anjelé, jenž želeti nemohú jeho ukrutné smrti. A poňavadž dobrota věčná – to jest Buoh a člověk – trpěl jest za člověčí vinnu, ješto jest velmi divné mluviti, a protož dosti měj na tom, Spravedlnosti. A že Pravda žádá, aby slovo Božie ostalo na věky, jenž se takto die: „V kterúž koli hodinu jablka okusíš, smrtí umřeš.“ Závěrné, žeť jest jemu za to také dosti učiněno. Neb člověk, jenž jest před shřešením neměl těla porušeného, to již po shřešení má tělo porušené. A protož dosti máš na tom, neb pro jednu vinu nemá ižádný dvuojé vinny trpěti, neb jest proti tobě, Pravdo. A protož, nechajíc všeho, já, Pokoj, radímť vám, ať by byl již pokoj mezi vámi. Neb David v žaltáři takto die: Milosrdenstvie a Pravda (točíš jenž jsú byly proti sobě hádajíce se) sešly sú se (točíš sjednaly jsú se spolu).“

Spravedlnost a Pokoj, jenž jsú se spolu křižovaly, ta jsta se políbila; a že políbenie jest znamenie a potvrzenie a slib pokoje, tehdy sú se spolu smieřily a pokoj se stal mezi nimi. A řečník diábel s velikú hanbú vrátil se jest do pekla.

A protož všechny děti vždy volají k své řečnici, milosrdné Panně Mariji, a řkúce: „Ej, a proto, naše milá řečnice, ony tvoji milosrdné oči, točíšto milosrdenstvie a pokoj, k nám obrať a Ježíše požehnaného, plod břicha tvého, nám po této púšti ukaž.“ Ale Astarota, řečníka pekelného, po této púšti nám neukazuj, ó milostivá, ó laskavá, ó sladká Panno Maria! Amen.

Skonán jest súd Astorotóv, pekelnieho řečníka, proti lidskému pokolení tu středu před svatú Lucií léta MCCCCXLIII.