jest Astarot: „Nežádám nic jiného než obecného práva, jenž ižádnému nemá zapřieno býti. Prosím listóv, jimiž by mělo všechno lidské pokolenie potupeno býti a klato, neb jest bylo pohnáno k tomuto dni, aby mně odpoviedalo, řečníkovi; jehož jsem zde čekal až do noci, a ono jest nestalo, aniž jest kto za ně stal.“

Ale Hospodin, chtě viece milosti požívati nežli spravedlnosti, a že jest dobře věděl, nač jest Astarot mienil, i řekl jest: „Ty, jenž mnohé věci vieš, dobře také vieš, že súdce na čas požívá spravedlnosti a na čas milosti, jakž se jemu kdy za podobno zdá. A protož já nynie chci požívati milosti. A teď já dávám vám rok do zajtřie u prvú hodinu, aby oboje strana stala.“

A inhed Hospodin vstav, i šel jest pryč. A diábel se jest do pekla vrátil a tu hořkú věc, ješto se jest proti němu stala, svým tovaryšóm vypravil. Jemuž jest řekl Luciper: „A ty pójdeš zajtra v tu hodinu!“ A jeho jest naučil, kterak by měl učiniti.

A když jest matka Božie to uslyšala, což se jest stalo, maternú milostí rozželevši se a uslyševši, že jest lidské pokolenie v klatbu upadlo, ale že jest súd ještě byl neprošel, i řekla jest: „Nestrachujte se, nebť já zajtra budu řečnicí lidského pokolenie.“ A na tom se je ustanovil vešken kór anjelský i upokojil se jest.

A když bylo nazajtřie tak řkúce, šel jest Hospodin, aby seděl na stolici, s množstvím anjelóv a prorokóv a matka jeho jdieše za ním velmi blízko a také s množstvím anjelóv a patriarchami, jenž jsú vysokými hlasy zpievali, a řkúc: „Zdráva, královno nebeská, zdráva paní anjelská!“

Tehdy matka Božie hrozným vezřením a hněvivú postavú vzhlédla jest na svého protivníka, jenž stáše v království jejie, a sedši podlé Syna, řekla jest k Synu svému: „Slyšala sem, že lidské pokolenie, z jehožto plodu jsva oba, obžalováno jest před tebú skrze jednoho ztraceného a dávno odsúzeného proradlníka falešného, jakož ty sám dobře vieš, jehožto sem nynie v mém království viděla. A protož zarmútila sú se ve mně třeva má, jenž jsú tě nosila, aniž jsú tací kdy sem přicházeli. Ale že jsi Spravedlnost, přistup ktož koli chce a suď se se mnú před tebú!“

Tehdy anjelé i všichni světí uradovali sú se velmi z také řečnice etc.

I zavolali jsú toho ztraceného a hubeného diábla, a řkúc jemu: „Přistup, zlořečený, neb již nalezneš také proti sobě stranu!“

Tehdy přistúpil jest diábel, závisti a všie zlosti plný, a nesměl jest očí svú vzdvihnúti