bude li skutkem pravé. Jáť mlče uzřím súd, bude liť právě súzen. A poněvadž jest hřiech svědomý, tehdyť nepotřebuje zkušovánie; ale že jest člověk shřešil, to jest jistá věc, a protož chci věděti, tvuoj úřad šlechetný bude li pravý.“

Tehdy matka Buožie zamútila se jest bojieci se, by spravedlnost Synova vnáhle úřadem jeho nevyšla; s velikým pláčem, rozedřevši rúcho na sobě až do prsí, řekla jest k Synu svému: „Muoj Synu! Aj, toť břicho, jenž tě jest nosilo, a prsi, jichž s’ požíval! A toť jest ten nešťastný, jenž tě jest chtěl kamenovati a tě jest mučil, a teď ještě chce tvým úřadem vlásti; ale nenieť na jeho vuoli, než na tvé. A protož já prosím, rač mě uslyšeti aneb shlaď mě z knih života. Nemohúť tobě zajisté ižádná práva překážeti ani přikázati, by ty se s svým úřadem unáhlil, ale kdy by se tvé spravedlnosti slíbilo. A teď již chci věděti, komu spieše pomóžeš, tomu li svuodci čili mně, matce své.“

Tehdy Syn, hnuv se v milosti a uzřev svú matku, ana tak žalostivě pláče, i řekl jest diáblu: „Úřadu svého tobě nynie nezapierám.“

I odpověděl jest diábel: „Tělo a krev tebú jsú hnuly, ale ne spravedlnost nebeská! A já sem to dřieve řekl, že mi těžko bude mieti máteř řečnicí proti sobě!“

I řekla jest matka: „Chceš co viece mluviti?“

Odpověděl jest diábel: „Tepruvť chci počéti. A počnu z svatého Písma, ze čtenie Starého i Nového zákona, pře své a budu jie dovuoditi pravými příklady a spravedlivými. A najprvé řku takto, že práva, jenž jsú Bohem ustavena i zjevena, ta každého súdci učie. Když by se dvě straně hádale o některé dědičstvie, a inhed tehdy spravedlivý súdce má to sbožie rozděliti, aby straně v kryk nezašle, a má každému jeho stranú ujistiti, aby věděli, kto co má mieti. Neb jakožto práva pravie, že obecnost často činí svár mezi lidmi; a písmo Pravdy to svědčí, že já a moji tovaryšie jsme kniežata všeho světa, anižť já toho přím, nebť jest tak. Ale že ty, všemohúcí Bože, máš na světě někakú malú stránku; a dobřeť diem „stránku“, neb proti mé straně vaše strana jest jako právě horčičné zrno prostřed kádi položené. A protož, aby skrze ta slova mé a tvé mezi mnú a tebú, Bohem Otcem všemohúcím a mezi mateří tvú, řečnicí lidského pokolenie, ižádný svár se nestal, prosímť, ať by spravedlivě má stránka od vašie stránky byla oddělena, točíš aby rovně byle převáženi dobří skutci a zlí, aby, cožť jest mého, točíš hřieši a zlí skutci ke mně příslušeli, a cožť jest dobrého, aby to tvé