jest ten jistý?“ Odpovědě jim: „Já nevědě.“ J9,13 Tehdy přivedechu toho slepce k licoměrníkóm, J9,14 a ten den bieše sobota, když jest Ježíš učinil blátce a otevřel jeho otči. J9,15 Opět otázachu jeho licoměrníci, kterak jest prozřel. A on jim opět povědě: „Blátcem mi pomazal otči, a já jsem umyl a juž vidím.“ J9,16 Tehdy vecechu někteří z licoměrníkóv: „Nenie ten člověk od boha, ješto nesvětí soboty.“ A jiní mluviechu řkúce: „Kterak by člověk hřiešný mohl ty divy činiti?“ A tak bieše mezi nimi rozdělenie. J9,17 Opět vecechu tomu slepci: „Co ty pravíš o něm, ještoť jest otevřel tvoji otči?“ A on odpovědě: „Viem to, že jest prorok.“ J9,18 I nerodichu věřiti tomu Židé, by on byl ten slepec a že by prozřel, až přivolachu otce i mateř, ješto jsú to věděli, J9,19 i otázachu jich řkúce: „Toto li jest ten váš syn, ješto jste vy mluvili řkúce, že se jest slep narodil, kterak jenž vidí?“ J9,20 Odpověděchu otec i mátě jeho řkúce: „To my dobře viemy, že jest toto syn náš, a také to vieme, že se jest slep urodil. J9,21 Ale kterak jest prozřel, toho my nevieme ani také vieme, kto mu jest otči otevřel, těžte jeho samoho, všakť mlád nenie, nechť vám sám za se odpoviedá.“ J9,22 To proto mluviechu otec jeho a mátě, že se báchu Židóv. Neb juž se uradili Židé, že svědčil by kto řkúce, že jest on Kristus, aby jeho jako kletého z obce vypověděli. J9,23 Protož jsú řekli otec jeho a mátě: „Mlád nenie, nechť sám za se mluví, těžte jeho samoho.“ J9,24 Opět zavolachu toho slepce i vecechu jemu: „Vzdaj bohu chválu, my to dobře vieme, že jest ten člověk hřiešný.“ J9,25 Vece jim slepec: „Já neviem, jest li on hřiešný, ale to cele viem, že jsem byl slep a juž vidím.“ J9,26 „Však coť jest učinil, kterak jest oči otevřel?“ J9,27 Odpovědě jim: „Již jsem vám pověděl a již jste slyšeli, což pak viece chcete slyšeti, zda chcte vy býti jeho učedlníci?“ J9,28 Vzláchu jemu nepodobně řkúce: „Ty buď jeho učedlník, my sme učedlníci Mojžiešovi. J9,29 My to dobře vieme, že jest buoh mluvil s Mojžiešem, ale jeho nevieme, odkud jest.“ J9,30 Odpovědě jim ten člověk i vece: „Divná jest to věc, že diete nevieme, dokud jest, a on jest otevřel oči moji. J9,31 Avšak to vieme, že buoh hřiešných neslyší, ale jediné, ktož jest ctitel boží a ktož jeho vóli činí. J9,32 Jakž jest svět světem, to jest neslýcháno, by kto otevřel slepému oči, J9,33 a byť on nebyl od boha, nemohl by tomu nic učiniti.“ J9,34 Odpověděchu jemu a řkúce: „Vešken jsi se v hřiešiech narodil, a chceš nás učiti?“ I vystrčichu jej ven. J9,35 I vzvědě to Ježíš, že jsú jej ven vystrčili, a když jej naleze, vece jemu: „Věříš li ty v syna božieho?“ J9,36 Odpovědě a vece: „Kto jest ten, milý pane, ať veň uvěřím?“ J9,37 I vece jemu Ježíš: „I viděls jej a ktožť s tebú mluví, tenť jest.“ J9,38 Tehdy on vece: „Věřím, milý pane,“ i kleknuv poče se jemu modliti.
Quintacizojazyčný text [feria post Dominica IV.]text doplněný editorem
Dixit Iesus turbis Iudeorum: Pater.cizojazyčný text J5,17 Toho času řekl jest Ježíš zástupóm židovským: „Otec mój pósobil jest do toho času, a já již pósobím.“ J5,18 A proto Židé hledáchu jej viece chtiece jej zahubiti, neb netoliko rušieše sobotu, ale že i otce svého pravieše boha, čině se rovna bohu. J5,19 I odpovědě jim Ježíš a řka: „Zajisté i zavěrné pravi vám, že nemóž syn ničehéhož nic učiniti, jedné což jest viděl, ano otec jeho činí, což koli on jest činil, takéžť činí i jeho syn. J5,20 Otec zajisté miluje syna a všecky své skutky jemu ukazuje, abyste vy se tomu divili. J5,21 Jakož právě otec křiesí mrtvé a živí, takéž i syn, kteréž chce, tyť živí. J5,22 Ani také otec koho súdí, ale vešken súd dal jest synu, J5,23 aby všickni ctili syna, jako ctie otce. Neb kto nectí syna, ten nectí otce, ješto jej poslal.
