a město jich ohněm spáli. Mt22,8 Potom vece sluhám svým: Svadba má hotova jest, ale ješto byli pozváni, nebyli sú hodni. Mt22,9 Jdětež tehdy po vychození cest a kteréž kolivěk naleznete, volajte jě na svadbu. Mt22,10 Tehdy vyšedše sluhy jeho po cestách, shromaždichu neb svolachu všecky, kohož koli sú nalezli, dobré i zlé, i naplni se hosti na svadbě. Mt22,11 I vyjide tam král, aby ohledal své hosti, i uzře tu mezi nimi člověka neoděného v rúcho svatebné. Mt22,12 I vece jemu: Přieteli, kterak sem přišel, nemaje rúcha svatebného? Tehdy on oněmě. Mt22,13 Tehdy král káza sluhám: Sviežíce jemu ruce jeho i nohy, uvrztež jej v temnosti zevnitřnie, tamť bude pláč a zubóv jěktánie. Mt22,14 Mnozíť zajisté jsú pozváni, ale málo vybraných.“
Dominica XXIcizojazyčný text [post Pentecosten]text doplněný editorem
Erat quidam regulus, cuius.cizojazyčný text J4,46 Toho času bieše jeden králík, jehož syn bieše nemocen v Kafarnaum. J4,47 Ten jistý když slyše, že jest Ježíš přišel z Židovstva do Galilee, jide k němu a prosieše jeho, aby šel s ním a uzdravil jeho syna, neb již počínáše mřieti. J4,48 I vece k němu Ježíš: „Jeliž znamenie a zázraky uzříte, nechcete věřiti.“ J4,49 Vece k němu králík: „Milý pane, poď spěše, dřéve než přídem, umře syn mój.“ J4,50 I vece jemu Ježíš: „Jdiž, tvój syn žív jest.“ Uvěři ten člověk řeči Ježíšově i pojide domóv. J4,51 A když tak jdieše, potkachu jej sluhy jeho i pověděchu jemu řkúce, že syn tvój žív jest. J4,52 Protož tázáše se na hodinu, v kterú by sě lépe měl. I vecechu jemu, že včera v sedmú hodinu ostala jeho zimnice. J4,53 I pozna to ten otec, že jest byla to ta hodina, v nížto jest řekl jemu Ježíš: „Jdi, živýť jest syn tvój.“ I uvěři on i všecka jeho čeled etc.
Dominica XXIIcizojazyčný text [post Pentecosten]text doplněný editorem
Simile est regnum celorum.cizojazyčný text Mt18,23 Toho času povědě Ježíš učedlníkóm svým takovú pohádku: „Podobno učiněno jest královstvie nebeské člověku králi, jenž jest chtěl počet učiniti z svými učedlníky. Mt18,24 A když sě poče počítati, přivedechu předeň jednoho, jenž bieše jemu dlužen deset tisíc funtóv. Mt18,25 A když nemějieše, čím by je zaplatil, káza jeho pán prodati i ženu jeho i dietky i všecko, což jest měl, a zaplatiti sobě. Mt18,26 Padnuv aneb kleknuv ten jistý sluha, prosieše jeho a řka: Buď mi milostiv, a všeckoť zaplatím. Mt18,27 Slitovav sě ten pán nad tiem sluhú, pusti jej a vešken dluh jemu odpusti. Mt18,28 Vyšed odtud ten jistý sluha i naleze jednoho sobě rovných slúh, kterýž bieše jemu dlužen sto peněz, i jenž jej hrdléše jeho a řka: Zaplať mi, cos mi dlužen. Mt18,29 A kleknu také ten jistý i prosieše jeho a řka: Buď mi milostiv, a všeckoť rád zaplatím. Mt18,30 Ale on nechtieše i pojem jej s sobú i vsadi jej [u]text doplněný editorem vězenie,
