matky jeho, a ta jistá bieše vdova, a lid veliký z města jdieše s ní. L7,13 A když ji uzřě hospodin, slitova sě nad ní i vece jí: „Neroď plakati.“ L7,14 I přistúpiv i dotknu sě nosidl aneb par. Tehdy ti, ktož jej nesiechu, stáchu. I vece Ježíš: „Mládenče, tobě kazuji, vstaň.“ L7,15 A inhed ten jistý, ješto bieše umřel, sedl jest i poče mluviti a on da jej matcě jeho. L7,16 I podstúpi zajisté všecky strach i chválechu boha řkúce, že prorok veliký povstal jest mezi námi a že jest buoh navštievil osádku svú etc.
[Dominica XVII. post Pentecosten]text doplněný editorem
Cum intraret Iesus in domum.cizojazyčný text L14,1 Toho času, když vjide Ježíš do domu jednoho kniežete židovského v sobotu chléb jiesti, a oni dobře jeho střěžiechu. L14,2 V ty časy jeden člověk s vodním teletem bieše před ním. L14,3 I promluvi Ježíš k učeným v zákonu a k licoměrníkóm i vece jim: „Slušie li v sobotu člověka uzdraviti?“ L14,4 A oni mlčechu k tomu, tehdy Ježíš zdvih jeho, uzdravi jej a káza preč jíti. I vece k němu i k nim: L14,5 „Kteréhož koli věka z vás vól nebo osel když upadne v jámu, inhed zajisté brzo vytáhne jej z jámy v sobotský den?“ L14,6 A oni nemožiechu k tomu i slova odpověděti. I povědě k hostem zvaným pohádku, L14,7 mieně, kterak prvnie miesta sobě vybierají, řka k nim: L14,8 „Když pozván budeš na svadbu, nesedajž na prvniem miestě, ať by snad někto počestnější byl než ty také pozván od něho, L14,9 a potom přída ten jistý, ješto tě jest pozval i onoho, i die tobě: Přieteli, vstaň z toho miesta, ať tento sede, tehdy za hanbu budeš posazen na nižšiem miestě. L14,10 Ale když tebe pozovú, jdi a posaď sě na nižšiem miestě, aby když příde ten, ještoť jest tebe pozval, řekl tobě: Přieteli, seď výše, tehdy budeš mieti toho čest přede všemi hostmi. L14,11 Neb každý, ktož sě výší, bude ponížen, a ktož sě níží, bude povýšen etc.“
[Dominica XVIII. post Pentecosten]text doplněný editorem
Acceserunt ad Iesum pharisei etc.cizojazyčný text Mt22,34 Toho času přijidechu k Ježíšovi licoměrníci, Mt22,35 i otáza jeho jeden mistr zákonu, pokúšeje jeho a řka: Mt22,36 „Mistře, které jest veliké přikázanie v zákoně?“ Mt22,37 Vece jemu Ježíš: „Budeš milovati pána boha ze všeho svého srdce a ze všie duše své a ze všie mysli. Mt22,38 Toť jest najvěčie a prvnie přikázanie, Mt22,39 a druhé jest k tomu podobné: Budeš milovati bližnieho svého jako sám sě. Mt22,40 V těch dvú přikázaní stojí vešken zákon i proroctvie.“ Mt22,41 A kdy sě sebrachu v hromadu licoměrníci, otáza jich Ježíš Mt22,42 a řka: „Co vám se zdá o Kristu, čí jest on syn?“ Vecechu jemu: „Davidóv.“ Mt22,43 Vece jim: „Kterakž pak David v duchu jmenuje jeho pána, když die: Mt22,44 Řekl jest pán pánu mému: Seď na mé pravici, ažť já položím nepřátely tvé stoličku pod tvé nohy. Mt22,45 A protož když David jmenuje jej pánem, kterak muož býti jeho syn?“ Mt22,46 I nižádný z nich nemože jemu odpověděti ižádného slova, ani kto z nich od toho dne viec potom nesmě jeho o ničem otázati. Mt23,1 Tehdy poče mluviti Ježíš k zástupóm lidským a k svým učedlníkóm
