VIII. Kterak pobožní manželé dítky své zdárně zrozené vychovávati a Bohu obětovati mají:

I. Jakož dítky sou slavný a vzáctný dar boží, tak mají Bohu srdečně za ně děkovati, že je ráčil tak slavným darem svým poctiti, že jim dal šťastně a zdárně na svět přijíti, aby netoliko dědicové jejich byly, rod jejich rozšířily, ale aby je po sobě vzáctné ctitele Bohu zanechali.

II. Tať jest svatá také povinnost manželů, aby dítky ještě v životě zůstávající, zvlášť pak již v nově zrozené, Bohu na modlitbě ustavičné obětovali, svatými prozbami žádajíce, aby je čerstvé, zdravé na svět vyvesti, v zdraví a v čerstvosti chovati, jim bohatě požehnati a šťastný vzrost dáti ráčil, aby mohly jako dítě Jan Křtitel růsti a v duchu se posilňovati jako dítě Pán Ježíš netoliko věkem, ale i moudrostí a milostí u Boha i u lidí prospívati a tou milostí boží obdařené souci, Bohu i lidem se hoditi, církvi, obci, školám prospěšni býti a tak, aby se na nich rodičové ne hanby a žalosti, ale radosti a poctivosti dočekati mohli. Ach, veliký jest to dar boží, když se rodičům dítky daří, toho daru od Boha hledati a za to jeho milosti prositi mají, aby je od hříchu, mrzkosti, ohyzdnosti a neřádu, od zlého tovaryšstva zachoval, aby tak straceny a zmařeny nebyly. Nadto věděti mají, že dítky ne ďáblu, ale Pánu Bohu plodí. Zhrozil by se toho každý, kdyby to slyšel, že děti své chová lotrům. Víceji se hroziti má, aby nechoval dětí svých k otroctví ďáblu. Aniž Bůh děti proto dává, aby se nimi posloupně domové a města osazovaly, aby na místa svých rodičů v městech těchto zemských vstupovaly, ale aby toho města věčného a nebeského měšťané byly.

Kteří rodičové o modlitby nedbají, dítkám svým milosti boží a požehnání jeho neprosí, na ty Bůh dopouští, že