žalostně umírají. Pakli živé zůstávají, nezdárné bývají a rodičům k potupě a k veliké žalosti rostou jako Kain Adamovi, Chám Noelovi, Ruben Jákobovi a Absolon Davidovi, takže mnohokrát nad nimi rukama lomiti a říkati musejí: Ó, byšte byli hned v životě neb k kolíbce zemřeli, ó, byšte se byli nikdý nezrodili.

III. Aby pak děti zdárnější byly, a ne jen otce, ale i matku šetrně ctily, mají je matky samy chovati, kojiti, krmiti, chtějí-li pravé a nepolovičné matky jejich býti, chtějí-li zase od dítek svých, když by odrostly, milovány býti. Mnohé děti ty matky, které je zplodily a nekojily, nemilují a ve cti, jakž by slušelo, nemají, na ně se snadno zapomínají. Jakož příklad té věci při dětech lidí u světa vyžších a bohatých, protože jim toho nečinily, čím povinny byly. Ale ty matky, které bezelstně samy dítek svých kojiti nemohou, tyť Pán Bůh výmluvné míti a dítkám jejich dobrotivě žehnati ráčí. Hůřeji ty matky činí a dětem svým slouží, které netoliko samy nekojí, nechovají, ale chůvám nečistým, neřádným, na poctivosti zmařeným, chlipným, hněvivým, ožralým děti své poroučejí. Nebo toť jest jisté, že dítě spolu s pokrmem zse a přijímá i nestydatost a zlé mravy své chovačky. Odtud opatrně řekla o Kristu ona dobrá žena v evangelium: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsi, kterých si užíval. Mléko zajisté velikou moc má k mravům. O císaři Tiberiovi se píše, že on vinou chovačky své ožralé sám také ožralcem učiněn byl, takže potom ne Tiberius, ale Biberius nazýván byl. A Dion lib. 2. píše o císaři Kaligulovi, že on to ne od rodičů, ale od chůvy měl, že tyrannem ukrutným a zakrnělým byl. A Gellius píše, že nějaký, jsa dítětem, krmen byl mlékem kozím, když vyrostl, skákal tak rovně jako koza. Pročež matky samy své děti krmiti mají i pro příbuzenství krve i proto, že ta věc mnoho napomáhá k svazku lásky, nebo