u sebe přemejšlejíce: jestliže se to děje na zeleném, co pak bude na suchém? Jestliže se od domu Páně soud začíná, jaký bude konec těch, kteří nevěří evangelium? Ta bída a vada těla není s žádnou škodou aneb nebezpečenstvím duše spojena, ale jest i jiným i jim samým prospěšná, nebo kdo ví, kdyby tak obtížení nebyli, snad by z světem zahynouti mohli, jako mnozí zvláště lidé silní, zdraví, čerství, mladí, darů těch zle užili, v bezbožnost se zapletli, potom bídně v nich zhynuli.

Co více? I toť jest potěšení, že Bůh jim tyto zdejší neřesti ještě zde radostí duchovní, v nebi pak slávou a ozdobou zvláštní nahraditi ráčí. Nebo u svatého Matouše v kap. 5. Pán Kristus praví: Že sou blahoslavení, kteří nyní pláčí, nebo důjdou potěšení.

Co pak rodičové křesťanští činiti a čím se těšiti mají, jestli Bůh dítky jejich smrtí raní prvé, nežli křtu svatého docházejí? Nemají se nad tím přílišně rmoutiti, teskliti, nad to o spasení dětí takových pochybovati, když jen tím sami vinni nejsou. Ale poněvadž to sám Bůh všemohoucí dopouští a vůle jeho v tom jest, vůli jeho povoliti a poddáni býti mají. Víme o tom, že někdy satan skrze kněží bludné mnohé smysli zlé o takových nemluvňátkách v lid vtrousil a srdce lidí pověrčivých zšálil, totiž že tváře boží neuzří, že věčného spasení s jinými pokřtěnými nebudou učastní. Ale my, vedlé Písma svatého rodičky křesťanské lepší nadějí těšiti dítkám nekřtěným jejich nětco lepšího z Písma svatého slibovati, ano i spasením jistým je bezpečiti můžeme, a to těmito důvody:

I. Co nám jest křest svatý, to byla Židům obřízka, a tu obřízku jejích dítky teprv osmého dne podlé Zákona po svém narození přijímaly. Jest pak jistá věc, že mnohé dítky před tím dnem umíraly a obřízky nedošly, a však na zatracení nepřišly, a žádný z Židů tak mozku drsnatého nebyl, aby je odsuzoval. Poněvadž tedy spasení nepotracely