dítky křtili, k tomu žádných ďábla zaklinání nepřilipali. Obřízka za Starého zákona místo křtu byla, a však Židé při obřízce dítek žádného zaklinání neužívali, kteréž kdyby potřebné bylo, nevěříme tomu, aby proroci svatí o něm nic nepsali. Summou: jest nesmyslnost ďábla vyháněti odtud, kde ho není a kde přítomnosti své neukazuje žádného znamení.

Nemají i toho trpěti pobožní rodičové, aby při křtu dítek jejich soli, bláta, svíčky, oleje a jiných přidavků užíváno býti mělo. To všecko lidé k božímu křtu připlichtili z svého mozku, to všecko jest vopičí následování a Kristu i skutkům jeho se posmívání. Pán Kristus slepého od narození uzdraviti maje, na zemi plinul, bláto udělal, ním oči slepého pomazal a zrak mu navrátil (Jan 9). Ale děti, které se křtí, sou-li slepé? Zdaliž by raději tak o zrak nepřišly, kdyby tou nečistotou mazány byly? A co Pán Kristus činil, zdaliž jest to kněžím činiti přikázal? Soli, ač v zákoně Starém k mnohým věcem užívali, však ji Pán Kristus a apoštolé jeho k svátostem nepřičinili. Co se pak tkne oleje, nečteme, aby buď Kristus, neb jeho apoštolé jej k křtu přičinili. Olejem v zákoně Starém kněží a králové mazáni byli. Ale k čemu jest stíny zákona Starého plichtiti ke křtu zákona Nového? Co se pak světla tkne, zdaliž Bohu, jako by ve tmě seděl, svíce rozsvěcovati budeme? Zdaliž Bůh světla našeho bude potřebovati, kterýž nám světlo slunečné nejjasnější ráčil stvořiti a na obloze nebeské postaviti. Jest nesmyslnost dárci světla svíce za dar dávati. On ne to hmotné a dýmavé, ale světlo srdce od nás míti chce.

V. Obětují pobožní rodičové Pánu Bohu dítky své i tehdáž, když je při jejich smrti zase Pánu Bohu dobromyslně odevzdávají, vědouce, že milé dítky ty jejich vlastní nebyly, ale že je od Boha, Otce nebeského, na čas příjali. Protož dobře činí, když proti Bohu