V. Co mají rodičky křesťanské činiti, aby před smrtí a nešťastnými pády a příhodami při porodu i dále po porodu mohly zachovány býti?

Ženy, kterým se hodina jejich blíží, pilně se k tomu probuzovati mají, aby ani sobě, ani plodu neškodily a neublížily, aby aneb sobě, aneb nemluvňátku svou vinnou, nebezpečenstvím neb smrti příčinou nebyly, aby se o ních, jako o faraonovi a Herodesovi, to říci nemohlo, že jsou mordéřky dítek. Neboť i k nim přináleží to, což Jeremiáš v kap. 18. praví: Zlořečený, kterýž dílo boží činí lstně. Mají se tedy, těžký život majíce, pilně všech věcí vystříhati, které by jim buď potracení, neb ňáké nebezpečenství, buď nemoc, neb smrt přinésti mohly. Mají těch věcí, které by jim jiné počestné matrony za radu dávaly, pilně ostříhati. Mají pobožně a křesťansky živí býti, Pána Boha vždycky před obličejem svým míti, a ne jen před porodem, ale vždycky v bázni boží trvati. Mají život mírný, střídmý, pokojný vésti, starosti, nemírných fresuňků, obzvláštně pak zlosti, vad, hadruňku tehdáž se vystříhati a varovati se obzvláštně těch hříchů, pro které Bůh ženy těžkým porodem mívá obyčej trestati. Obzvláštně ženy těhotné mají o to pilně pečovati, aby se zdržovali od hněvu, závisti, nenávisti a jiných zlých náklonností, které ač od neduhu mysli pocházejí, však i tělo škodně nakažují. Mají se opilství, obžerství, smíchu, nad to pak Bohu nemilých tanců a jiných věcí, které i mysli, i tělu na škodu jsou, varovati. Nevyhledává se sic od těhotných půst, ale pěkná, mírná, svatá v pokrmu i nápoji střídmost a střízlivost. Nebo jakož nemírná pokrmu a nápoje hojnost neb zbytečnost, tak i půst neb hlad dlouhý k záhubě jim slouží.

Příliš ukrutní byli, kteří půst čtyřidceti dní tak nařídili, že v něm pokrmy, sílu a zdraví těla zdržující, zbránili.