nepotracely bez obřízky umírající děti židovské, ovšem křesťanské. Leč bychom říci chtěli, že los náš jest horší pod podstatou a pravdou než pod stínem. Ale los náš a spůsob není horší za Zákona nového než lidu izraelského za Zákona starého. Tedy i dítky naše, byť i bez křtu scházely, spasení nepotracují.

II. Synové izraelští na poušti za celých čtyrydceti let synů svých z rozkazu božího neobřezovali proto, že stálého místa neměli, ale sem i tam se přenášeti a putovati musili, v těch letech tak dlouhých mnozí bez obřízky zemřeli, však Židé tak hloupí, drsnatí a blázniví nikdy nebyli, aby je spasení odcizovali. Proč bychom my to tedy dítkám našim činiti měli.

III. Za prvotní církve v mnohých církvích děti jen v roce dvakrát, totiž na Velikou noc a při slavnosti Letnic křtíti obyčej měli. Mnozí mezi tím, křtu nedočkavše, zemřeli, a však tak ukrutní tehdáž nebyli, aby tváře boží je odsuzovali.

IV. Kteří věří a jsou svatí a Ducha svatého mají, tiť nehynou, než života věčného docházejí. Ale dítky, jakž o nich sám Kristus svědčí (Mat. 18), v něho věří a ta víra, rovně jako i hřích, ač nyní v nich spí, ale v věku dospělejším to obé se vyskytuje. Jsou také dítky svaté, nebo apoštol (I Korint. 7) svědčí, že posvěcena jest rodina věřících a svatá, neb posvěcena jest i tehdáž, dokud v životě matky zůstává, jakož příklad jest Jeremiáš, Jan Křtitel, kteří ještě v životě matky Duchem svatým naplněni byli. A Jákob, jsa ještě v životě mateřském, Pánu Bohu se líbil. (Řím. 9). A tak dítky, nejsou-li křtěné křtem vodním, jsou pokřtěné Duchem svatým a ten Duch svatý při těch, kteří ještě věřiti nemohou, v srdcích jejich působí na místě víry. Protož, poněvadž sou věřící, poněvadž jsou svaté a v životě matky Duchem svatým skrze Krista prvé, než se zrodily, posvěcené, tedyť zatracené býti nemohou.

V. Kteří sou v Kristu před ustanovením