rovně jako někdy dítky židovské osmého dne po narození do církve přijímány byly skrze obřízku. Tak dítky křesťanské do společnosti církve přijímány a Kristu přivštípeny bývají skrze křest. Křest jest ten prostředek, skrze kterýž nás Bůh za své dítky a dědice věčné slávy přijímati ráčí. Křtem pak tím nemá odkládáno býti. Zlá jest to navyklost při lidech u světa vzáctných a bohatých, kteří s dětmi mnoho neděl se chovají a prvé je nekřtí, než až sobě všecky věci k pejše, prachtu, k hodům a žrádlu připraví. Dítky čím se křtí dříveji, to lépeji. Odkladové s svátostmi bezpotřební Bohu se nic nelíbí, sou i nebezpeční. Mojžíš, když s obřízkou při synu svém příliš dlouho prodléval, v poslední nebezpečenství života přišel, nebo anděl Páně na cestě naň se obořil a jej již již zabiti a usmrtiti měl (2. Mojžíš 4).

Nemá také to se díti, aby ženy neb baby křtily, Epiphanius (lib. 3. haresi 79) to kacířstvím nazývá a tvrdí, že žádná žena hned od věku Bohu oběti nečinila, a tak ani křtu konati nemá. Křest jest církevní služba s kázaním božího slova spojena, a poněvadž jedna, tedy i druhá ta služba jest ženám zbráněna (I. Tim. 2, v. 12).

Nemají pobožní manželé i při křtu dítek svých exorcisma, totiž zaklinání ďábla dopouštěti. Pán Kristus a jeho apoštolé zaklinání neb vyhánění ďábla užívali, když ho z posedlých vymitali. Ale to div a zázrak byl a s jinými zázraky v prvotní církvi na čas trval. Nyní kteří to činí, hřičku strojí, anobrž i smlouvě boží, i dítkám od věrných rodičů v lůnu církve splozeným, i všem matkám a ženám těhotným, i svatému manželství křivdu a potupu činí. Písma svatá nám toho nikdež nepřikazují, abychom při křtu zaklinání ďábla užívali. Svatý Petr pokřtil Kornelia, svatý Filip královny mouřeninské komorníka, apoštolé vyrostlé lidi i dítky