VII. Čím se těšiti mají manželé, jestli jim Bůh plod nezdařilý dávati aneb dítky jejich prvé, než by křtu svatého došly, z světa bráti ráčí?

O tom víme, že se nic zlého bez vůle boží žádnému neděje, víme, že bez vůle boží žádnému vlas z hlavy jeho nesejde (Mat. 10). Víme také, že vůle ta boží vždycky jest dobrá, spravedlivá, nám užitečná, bychom my pak toho neznali, protož proti té vůli boží žádný se nemá stavěti, žádný ji odporovati, nebo jakékoli zármutky, strasti a kříž na své věrné Bůh přepouští, z lásky a z otcovské přízně to činí, ne k jejich záhubě, ale k nápravě. A jakož Bůh Otec na všecky své milé křesťany posílá rozličné bídy a zármutky, tak někdy i pobožné manžely křížem plodu nepodařilého navštěvuje, aby je u víře v pokoře a trpělivosti skusil. S těmi Bůh dobře míní, které křížem domácím navštěvovati ráčí, neboť se Bůh na toho hněvá, jehožto hřešícího nešvíhá, nebo na koho opravdově laskav jest, tomu netoliko hříchy odpouští, aby mu budoucně ke zlému nebyly, ale take jej tresce, aby se mu hřešiti zošklivilo, jakž sv. Augustýn píše.

II. Dítky neduživé, nezdárně zrodilé sou boží kazatele, nebo lidí zlé o hněvu božím napomínají, zlým a bezbožným výstrahu činí a dávají. Nebo poněvadž Bůh malé dítky jako nevinné červíčky ještě v životě matky tak raní a na zdraví snížuje, poněvadž tak hřích přirozený při nich vytrestávati ráčí, kterak by lidi vyrostlých hříchy veliké a těžké vytrestávati neměl? Děti takové, které se rodí slepé, sklíčené, chromé, v oudech těla nespůsobilé, jsou právě kazatelé boží, skrze něž on nekajícím, pokutami i věčným zahynutím hrozí, a aby oni kolikrát by koli na ně jakožto na živé hněvu božího příklady pohleděli, se báli, děsili, a tím smutným dívadlem ku pokání se probudili, takto