svátostem připisují, což jest vlastního Ducha svatého, na živel přenášejí, smlouvu věčnou, kterou s Abrahamem Bůh učinil, ruší, milosrdenství boží vyprazdňují, smrt Kristovou a zásluhu jeho za nedostatečnou mají, všetečně soudu Kristového se ujímají, anobrž k těm nevinným dítkám příliš všeteční, přísní, tvrdí i nestoudní sou, tyranství velikého proti nim se dopouštějí. Co medle proti ním zavinily nevinné dítky, že je bez příčiny, důvodu žádného nemajíce, na zatracení odsuzují? Zdaliž smutné rodiče, těšiti je majíce, víc nezarmucují, ano i v zoufalství neuvodí? Zdaliž i všemohoucnost boží nezmenšují, jako by Bůh nemohl jináč lidi než skrze křest vodní spasiti? Zdaliž i zásluhu Kristovu nestenčují a nelehčí, když spasení k znamením a živlům porušitedlným přivazují? Zdaliž i lid v bezbožnosti neutvrzují, kteří mní, že z křtu samého spaseni budou, protož beze všeho pokání nepravosti páší. A co více? Zdali i v blud neuvozují? Nebo když křest k spasení tak nevyhnutedlně potřebný usoudili, z toho jeho službu v čas potřeby, totiž kdyby děťátko mdlé bylo, ženám a babám dopouštějí, ješto které to činí, těžce hřeší, že se v to, čehož jim Bůh nikdá neporučil, vtírají, nebo ženě poněvadž nesluší v církvi učiti, slovo boží kázati, nesluší i křtem sloužiti (I Tim. 2). Neb křtem bez slova božího se sloužiti nemůže.

XI. Křtu samému vodnímu spasení a život věčný připisují, tomu nerozumějíce, že smlouva boží i před přijetím křtu k vyvoleným se vstahuje (Genes. 17). Anobrž ženy, poněvadž večeří Páně nemají sloužiti, nemají i křtíti. A byť i děťátko bez křtu umřelo, bezelstně ho dojíti nemohouc, zdaliž tu o dušičku jeho běží? Zdaliž jest milost boží k svátostem přivázaná? Zdaliž raději není na slibích božích a pravdě boží založena? Tak, že kde jen potupa té svátosti nepřistoupí, stačí k spasení slib věrou ujatý, kterýž rodiče i rodinu posvěcuje.