Pán Kristus o zástupích lačných řekl, že o ně péči má, aby nezhynuly na cestě. Ale oni nemyslili, aby půst ten k zahynutí nesloužil šestinedělkám, nemocným.

Mají opět ženy šlechetné trpělivé býti, na los svůj strastný a uzkosti nežehrati, proti Bohu nereptati, na Evu, jako by pro hřích cizí trpěly, nenaříkati, nebo rozkaz boží o nejedení z zapověděného stromu ke všem potomkům Adama a Evy přináležel. I myť sme v prvních rodičích zhřešili, a kdybychom tehdáž na místě jich byli, podobně neb snad hůře byli bychom učinili. Obzvláštně pak matrony počestné v těhotnosti své mají duši svou slovem božím a učastenstvím večeře svaté posilovati, toť jest hůl, berla, posila naších duší a těm, kteří na tu nebeskou cestu myslí. Viaticum nejlepší.

Summou: V těch nejtěžších bolestech lékařství nejlepší jest volati k Hospodinu a modliti se jak za sebe, tak i za plod života svého. Modlitby vroucné nikdy nejsou daremné, modlitba jest nejvzáctnější a nejpěknější boží služba, jest jako vůz, na němž my sobě všecky dobré věci přivážíme od Boha. V porodu tedy vůli boží se poroučeti, Bohu se poddávati mají anebo k dalšímu živobýtí, aneb k pobožnému skrze smrt usnutí pobožné a křesťanské matrony.

Mohou se pak počestné ženy modliti, s Davidem říkajíce: Pane, kterýž si mne vyvedl z života matky mé (žalm 72), na tebe jsem zpoléhla hned od života (žalm 71), ty také v životě mém zformoval jsi nemluvňátko mé a ruce tvé učinily je, tvéť jest děťátko a tvým požehnáním v mém životě život vzalo, ty již vyveď je na světlo a oslavovati tě budeme z divův tvých a z velikých dobrodiní tvých. Anebo může žena této formule modlitby širší užiti a zvolati: Všemohoucí a pravý Bože, kterýž jsi jednomu každému cíl života jeho vyměřil, jehož minouti nemůže, a kterýž utíkání naše, nýbrž vlasy hlavy naší v počtu máš, anobrž i cíl životu mému si uložiti ráčil,