dítky šťastně na svět rodí, o čemž řídcí myslí. Jistě že to bez zázraku není, to snadno poznáme, když jen dobře poznáme a rozvážíme ty věci, které znal a vážil David v žalmu 22. řka: Ty jsi, Bože, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání ještě při prsích matky mé. Na tebeť sem uvržen hned od narození svého, od života matky mé, Bůh můj jsi ty. A Svatý Augustýn pěkně napsal: Větší to zázrakové sou, že se tolik lidi vždycky rodí, kteří ničím nebyli, nežli že někteří z mrtvých vzkříšení jsou, kteří prvé byli, a však ti zázrakové snažným považováním nejsou stížení, ale ustavičností zlehčení. Nad každý div, kterýž se děje skrze člověka, větší div jest člověk. Kteří toho neváží a znáti nechtějí, že šťastné člověka zrození jest zvláštní a divný skutek boží, ale to vše opatrnosti lidské neb náhodě přičítají, ti sou příliš zhovadilí, a toliko jakž Izaiáš mluví, tělu souc oddáni, díla božího neznamenají.

III. Smutné takové pády Bůh dopouští jiným, zvlášť těhotným ženám pro výstrahu, aby slyšíce o takových nešťastných příhodách, časně a pobožně se k porodu hotovily, z hříchů svých pokání činily, za odpuštění jich žádaly, život a obcování své napravily a odřeknouce se všelijakých světských žádostí, k smrti se připravovaly, pomýšlejíce sobě, že co se této nebo jiné ženě počestně stalo, že se i jim státi může. Neříkej žádná, že by pro hříchy nějaké veliké tuto neb druhou Bůh ztrestal, neklaď sebe za pobožnější, ale viz, co Pán Kristus o Galilejských obětujících řekl, které Pilát ukrutně zbil tak, že krev jejich se krví obětí jejich smísil řka: Co mníte, že tito Galilejští byli největší hříšníci, že takové věci trpěli? Nikoli, pravímť vám. Nýbrž nebudete-li i vy pokání činiti, všickni podobně zahynete. Lidé mnozí, když při jiných i pobožných metličky boží vidí, velice bloudí, když je za nějaké veliké hříšníky soudí, čehož se dostalo