odpočinutí věčného donášejí. Smrt jejich jim za blahoslavenou bývá počtena, neboť sou v jistotě dcery věčného života, jsou dcery svaté Ráchel, poněvadž s ní společnost mají v utrpení, s ní společnost míti budou v věčném občerstvení.

Z této páté knížky této částky naučení sobě vzíti mohou a mají:

I. Baby, které křesťanským rodičkám při porodu slouží, chtějí-li jim dobře a platně sloužiti, mají pobožné, bohabojné, dobrotivé, dobromyslné býti, bedlivě a statečně se míti, věrně a snažně za požehnání Boha prosíti. Při dobrých zajisté a Boha se bojících babách jest požehnání Páně, takové i umělé, i opatrné bývají, i v radě, i v potěšování. Jest povinnost bab i ctné ženy k dobrému vésti, k trpělivosti a stálosti napomínati, bázlivé všemohoucností božskou potěšovati, sou-li v nebezpečenství života, jim na Krista ukazovati, kterýž je místo života tohoto strastného a časného, radostí, milostí a spasením věčným chce obdařiti. Jako svatou Ráchel v těžkosti její bába těšila: Neboj se, nebo také tohoto syna míti budeš. A aby pak baby ženy tak těšiti mohly, mají pilně slovo boží slýchati, z Písma svatého řeči potěšitedlné uměti a v paměti míti, aby ta potěšení zarmouceným srdcím mohly předkládati.

Naproti tomu nemají baby bublavé, nevhodné, vsteklé, popudlivé býti a prvé dosti bídným a strápeným rodičkám trápení přidávati. Nemajíť i pověrčivé býti, nemají nějaké kejkly, kouzla, šábly, poboňky při rodičkách provoditi, ani žehnáním, zaklináním neb svěceninami nějakými je léčiti, neb tím Boha hněvají a proti přikázaní jeho prvnímu těžce hřeší. Ženy také ctné bab takových se mají zdaleka stříci. Nemajíť býti i lenivé, nedbalé, vospalé, vožralé. Matky i dítky sou drahé stvoření boží. Jestli jim k chromotě neb k smrti poslouží, hrozný z toho počet Bohu jako mordýřky života jejich vydati musejí.