[169]číslo strany rukopisuež jeho velmi u bozě milovala, jeho sě zpustiti nikakž nechtěla, ale vstavši za ním šla. A když jednú[rj]jednú] giednu necek zajemši, aby pšenici zuopálala, náhodú rozbila, uzřěv svatý Benedictus, ano proto pláče, ty jisté necky, modlitvu k buohu učiniv, jiej cěly navrátil. Jednoho[rk]Jednoho] Giednoho také času, když svatý Benedictus na púšči bydléše, jednomu[rl]jednomu] giednomu bohobojnému knězi ten den, když jemu na Veliku noc oběd připravováchu, zjěvil sě hospodin tomu knězi a řka: Ty sobě rozkošný oběd připravuješ, a mój sluha Benedictus, na takémto miestě sedě, hlad trpí. To ten kněz uslyšav, inhed sě vzchopiv, s sebú krmi vzem, na les šel a nesnadně jeho nalezl, k němu řekl: Vstaň, otče svatý, přijmeva pokrm, neb dnes Velika noc jest. K němuž svatý Benedictus vecě: Vědě, že Velika noc jest, když jsem toho, ež tě dnes vizi, na buozě zaslúžil. Toho svatý Benedictus, ež Velika noc byla, nevědieše, neb podál ot lidí bydlil.
K němužto ten kněz vecě: Jeden[rm]Jeden] Gieden král, chtě toho pokusiti, jmá li duch muž buoží[rn]buoží] buoz, svatý Benedictus, věščby proročstvie, kázal jednú[ro]jednú] gey[489]opraveno na základě znění var. pramenů jednomu[rp]jednomu] giednomu svému sluzě v královo rúcho sě oblekúc, do kláštera přěd[490]nadepsáno jinou, soudobou rukou svatého Benedikta jíti. Jehožto[rq]Jehožto] giehozto svatý Benedictus, an k němu jde, zazřěv, vecě: Svlec to dolóv, synáčku! Neb co na tobě jest, tvé nenie. To ten člověk uslyšav, jež sě otcě svatého oblúditi pokusil, inhed padna, umřěl. Jeden[rr]Jeden] Gieden dobrý člověk poslal svatému Benediktu darem dvě flašcě vína. Tehda ten posel, víno nesa, jednu flašku s vínem na cěstě přěkryl. A druhú když svatému otci dal, velmi z toho vína poděkovav,
