ne[172]číslo strany rukopisubieše ot buoha žádné smilovánie, protož, jakž sě v rozličných knihách píše, ež svatí proroci ducha svatého zjěvenie zachápajíce a jako v uotrapě[493]podtrženo, Hankova excerpce vzdviženie mysli k buohu žádost jmajíce, túžebnými hlasy voláchu. David prorok tak voláše: Ó, milý hospodine, kak je[sa]je] gie to, ež tvé slovo na věky v nebesiech přěbývá! Jakžto byl řekl David prorok: Tam vždy v svém veleslavenství na věky bydlíš a dolóv na ny, na hřiešné, nikda nesezříš. Protož, milý hospodine, skloň svá svatá nebesa a stup k nám doluov. Druhý prorok voláše a řka: Ó, kdy slovo buožie příde k nám! Třetí prorok voláše a řka: É, hospodine, by prolomě nebesa i stúpil k nám! A když tak proroci žalostivě k buohu voláchu, pro prodlenie času sobě stešťechu, tehda jeden[sb]jeden] gieden z prorokuov z brzšieho[494]podtrženo Hankou, in margine různočtení „z blizſſieho zgewenie ducha ſwatého“ […]text doplněný editorem jako by k každému proroku promluvil a řka: Nestýskaj sobě, pomešká liť málo, však vždy k nám příde. Potom svatý Izaiáš prorok to již skrzě ducha svatého zjěvenie jako svýma očima vida, u proročství promluvil a řka: Dietě sě nám narodilo a syn nám dán jest. To u velikéj jistoty sliba buožieho mluvieše, kakž kolivěk to po dlúhých časiech sě[495]zapsáno jinou, soudobou rukou in margine naplnilo, v tom tak velikém[496]původně zapsáno „welyke“, „m“ nadepsáno jinou, soudobou rukou všěch hřiešných od buoha rozlúčenie bieše pomluva u vnitřnějšiem rozomě mezi všeho světa lidí národem a mezi hospodinem.
S jedné[sc]jedné] giedne strany lidského národa rozom mluvieše a řka: Milosrdný hospodine, známy sě v našich hřiešiech, ale k tobě naše dosti učiněnie jest, nebude li tvého svatého smilovánie. V tvém svatém veleslavenství divně sě trojí tvého svatého buožstvie přirozenie, v tobě
