to[166]číslo strany rukopisuho pomstiti. Jiejžto když ciesař otpovědě: Vráti liť sě zdráv s této cěsty, chci to rád učiniti. Jemužto vdova vecě: Žádný ciesaři, sendeš[qq]sendeš] snedeſ[481]oprava naznačena mladší rukou li v tomto buoji, ktož mně pravdu učiní? K tomu ciesař otpovědě: Ten, jenžto po mně bude. K němuž vdova vecě: Co tobě to pomóže, jež mně jiný pravdu učiní. Protož by lépe bylo, by ty tu otplatu sám sobě jměl, než by ji jinému ostavil. To ciesař uslyšav, nad ní sě slitoval, s koně ssědl a jiej pravdu učiniv, pryč jěl. O tom ciesaři, kak jest byl spravedlný a zvlášče chudým vdovám[482]původně zapsáno „wdowaw“, koncové „m“ nadepsáno jinou, soudobou rukou a rozličným sirotkóm, o tom jest mnoho v římských kronikách psáno. Proněžto, když svatý Řehoř po dlúhých časiech po jeho smrti u svatého Petra v kostele[qr]kostele] koſtela zaplakav, na jeho sě šlechetnost a spravedlnost rozpomanuv, za jeho[qs]jeho] gieho spasenie boha poprosil, inhed jemu bylo z nebes otpověděno: Uslyšal jsem prosbu tvú, ale viec sě chovaj toho, aby viec zatraceného[qt]zatraceného] zatraczenoho[483]nenáležité „o“ podtečkováno, ovšem oprava nenaznačena neprosil. A to také jeden mistr píše, jež jemu anděl řekl: Ež jsi směl za ztraceného buoha prositi, vol sobě, které chceš anebo za to dva dni v čistci trpěti, anebo všěch tvých dní velikú nemocí otiežen býti! Tehda svatý Řehoř zvolil sobě na tomto světě radějí nemoc trpěti, než v čistci přěbyti[qu]přěbyti] prziebiety. Proněžto inhed od té hodiny naň tak veliké a bolestivé nemoci udeřily, jakž smrti, ješto jest všěm hrozna, on jie za obyčěj žádáše, jakžto sám o sobě svatý Řehoř píše a řka: Tak mě mé hrozno bolesti za obyčěj obtěžijí, jakžto na každý den vzdychajě, smrti pro mé oblehčenie čakajě žádaji. Potom po těch časiech byv svatý Řehoř třinádcět let a šest měsiecóv a desět