ně[646]číslo strany rukopisumu diábli přirazivše, počechu najprvé krásnú řečí jeho ponúceti, aby se zase vrátil, slibujíc jeho bezpečně domóv provoditi. A když jim Mikuláš povoliti nechtěl, v tu hodinu pojide veliký hřmet[1972]podtrženo, Hankova excerpce, ano jedni diábli řevú, vrčie, měčie, vyjí tak neskrovně, jakžto se jemu zdáše, by se veš svět potřásl. A inhed nemoha té hruozy přetrpěti, zavolal, jakž byl naučen: Jezukriste, synu boha živého, smiluj se nade mnú, nad hřiešným! A jakžto vece, tak ta hruoza přesta. A zatiem veden na jiné miesto a tu k němu množstvie hrozných diáblóv přistúpivše, počechu naň volati a řkúc: A zda mníš, již z naší rukú ušed, teprvť se tvé hoře i počne! V tu dobu jeden hrozný oheň před jeho očima vzplápole. Tehdy diábli počechu mluviti a řkúc: Neučiníš li, coť kážem, v tento tě oheň uvržem. Jimžto jakž brzo nepovolil, tak jeho inhed v oheň uvrhli. Jiežto horkosti trpěti nemoha, opět zavolal a řka: Jezukriste, synu boha živého, smiluj se nade mnú, nad hřiešným! A jakžto vece, tak ten oheň zhase. A opět ho vedli na jiné miesto a tu uzřel, ano jedni lidé živí v ohni hořie a diábli je horúcími řetězi až do kostí tepú. A druzí lidé po zemi se válejíc, pro hroznú bolest zemi kúsajíc, žalostivě voláchu. Tudiež biechu, jimžto hadové a jedovaté žáby všecky jich údy kúsajíc trháchu a s hroznú bolestí jich třeva z nich vláčiechu. A když tu také Mikuláš diáblóm nepovolil, v tu muku jeho uvržechu, jiežto muky strpěti nemoha, opět zavola a řka: Jezukriste, synu boha živého, smiluj se! […]text doplněný editorem[1973]chybí velká část textu (Hanka nechal bez komentáře), srov. rkp. NK XVII D 8; na s. 647 a 648 Hankou doplněna legenda o sv. Bedovi podle rukopisu PasKlemA z r. 1395