[165]číslo strany rukopisuješče věz, ež od toho času, jakž jsi mě podařil, inhed hospodin zpósobil, aby ty byl starostú nad svatú cěrekví na miestě svatého Petra apoštola. A když jeho svatý Řehoř otáza, po čem by to věděl, jemu on otpovědě a řka: Já jsem anděl buoží a nynie mě jest buoh k tobě poslal, abych tvój strážě byl. A což na buozě prositi budeš, to skrzě mé poselstvie obdržíš. To anděl promluviv, inhed přěd ním zmisal.
Za těch časuov byl jeden[qh]jeden] gieden pústenník, jenž ode všeho, což jměl, jedinú kočku sobě ostaviv, na púšč šed, buohu snažně mnoho let slúžil. A když v jednu[qi]jednu] giednu dobu hospodina, aby jemu[qj]jemu] giemu ráčil zjěviti, poprosil, kto by ten byl, s nímžto by rovnú otplatu v nebesiech vzal, tehda jemu[qk]jemu] giemu bylo z nebes zjěveno, ež jemu s svatým otcem Řehořem papežem rovná otplata bude dána. To ten pústenník uslyšav, těžce vzdechl a tak sobě na mysli řka: Ó, kak mně jest málo má strastná chudoba prospěla! Kdež mi má s tiemto bohatým člověkem zarovno[479]nadepsáno jinou, soudobou rukou otplaceno býti! A když sě ten pústenník na to rozpomínajě, často sě[480]podtečkováno zamucováše, uslyšal hlas ot hospodina, k němu řkúce: I kako smieš svú chudobu k bohatství otcě svatého Řehořě přirovnávati! A ty viece svú kočku miluješ, ješto[ql]ješto] gieſto a obyčěj rukú hladíš, než on všecko sbožie, jenž jeho nic netbajě, sčedřě chudé daří. To ten pústenník uslyšav, tomu právě zrozoměv, hospodinu poděkoval.
Jedněch[qm]Jedněch] Giedniech také časuov když Trojan ciesař k jednomu[qn]jednomu] giednomu boji pilně chvátáše, utkavši jeho jedna[qo]jedna] giedna chudá vdovicě, plačíc a řkúc: Žádný ciesaři, jměla jsem jediného[qp]jediného] giedyneho syna, ten mi jest nevinně zabit. Rač to[166]číslo strany rukopisuho
