zahnal, takež sě pak po jeho smrti do města Efeza z velikú ctí vrátil. A tu lidie proti němu vyšedše, buohu i jemu velikú chválu vzdávali. A když tak u město s lidmi jdieše, ponesú jednu ženu mrtvú, téj bylo jmě Druziana, ta byla veliká přietelnicě svatého Jana a jeho zasě navrácenie veždy velmi žádala. V tu hodinu jejie přietelé k svatému Janu přistúpivše, k němu řechu: Svatý otče Jene, toť nesemy tělo tvé služebnici, ješto je vždy tvé milosti poslušna byla a ny všěckny krmieše a tvého zasě příščie s velikú žádostí čakala, často řiekajíc: É, bych já ješče, prvé než umru, mého apoštola uzřěla. A toť jsi přišel, ana tebe již viděti nemóže. V tu dobu svatý Jan káza nosidla s mrtvým tělem na zemi postaviti a tak stoje, na tom miestě vecě: Hospodin muoj Jezus Kristus, ten tě vzkřěs! Druziana, vstaň, jdi domuov, přičiniž mi pokrm! A jakžto brzo vecě, tak inhed z mrtvých vstavši, spěšně domuov pojide, chtiec snažně učiniti, což jí apoštol rozkázal, jako by ne z mrtvých vstala, ale jako by ze sna probuzena byla.
Potom nazajtřie jeden mudřec jménem Kraton, ten na tři sta lidí sebrav i jal sě jim kázati, kak tento svět správně má všelikým člověkem potupen býti. Proněžto pozvav k sobě dvú bohatú bratřencí, kázal jima vše své sbožie prodadúc, drahého kamenie nakúpiti a přěde všěmi lidmi to kamenie ztlúci. Tehda, když buoží náhodú svatý Jan tudy jda sě stavil a pozvav k sobě toho mudrcě Kratona, promluvil k němu a řka: Kterú toho otplatu jmáš, ež s těma mládencoma zbíti drahé kamenie
