svatého Pavla obrácenie k buohu prosbu učinil. Proněžto praví svatý Augustin, by sě byl svatý Ščepán buohu nepomodlil, svatá cierkev by byla svatého Pavla nejměla.
A když tak všickni svatého Ščepána nemilostivě kamenováchu, tehda svatý Ščepán počě krále nebeského vzývati a řka: Hospodine, Ježíši milý, rač přijieti duši mú. A v tu dobu klek, za své protivníky velikým hlasem křikna, hospodina poprosil a řka: Hospodine, milý Ježíši, nepostavuj jim této zlosti za hřiech. Na tom sě je Ježíšova svatý Ščepán příkladu držal, ež duši svú buohu poručil a za své protivníky prosil. A když tu řěč dokona, tehda u buozě usnul. Proto jest řečeno usnul a neřečeno umřěl, neb jest své tělo pro Jezukrista na veliké muky dav, s nadějí věčné otplaty sladcě umřěl, jako by usnul.
A to také slušie věděti, ež jest svatý Ščepán jiný čas ukamenován než toho dne, jehožto svatá cierkev slaví, ale prvý den po buožiem narození jeho svatý den slaviti ustaven, jež jest prvý ze všěch svatých pro Jezukrista svú krev prolil toho léta, jehožto syn buoží na nebesa vstúpil. O němžto svatý Fulgencius krásně píše a takto řka: Včera jsme slavili věčného krále sčastné narozenie a dnes slavímy svítězilého rytieřě pro vieru mučenie. Včera náš milý král naše tělesenstvie na sě přijem, z své matky svatého života vystúpiv, ráčil tento svět navščieviti. Dnes svatý rytieř z statku svého tělesenstvie vystúpiv, jakžto vítěz svítěziv, šel do nebes. Náš spasitel věčnost
