jen do loktú. A když tak šed, mši slúžieše, kotúč ohňový nad jeho hlavú sě ukázal na znamenie, ež jako apoštolóm duch svatý v uohňovéj postavě svatému Martinu seslán byl. A to také jeden mistr píše, když svatý Martin, jakžto jest obyčěj, rucě nahoru vzvedl, tehda jemu řízové rukávy na lokti opadly tak, ež jeho svatá hnáty naha ostasta. Tehda, ano všickni vidie, dva anděly z nebes sstúpivše drahým pokrytím jeho světie rucě pokryšta.
Jeden take čas zjěvil sě svatému Martinu diábel v královém rúšě, v zlatých nohaviciech, s velikú okrasú a s jasnú tváří. A když tak stojiec, na sě hlédajíc, mlčiesta, tehda diábel promluvi k svatému Martinu a řka: Aj toť Martine, jsem tvój spasitel, jehožto ty následuješ, Jezus Kristus. Chtěl sem sě tobě prvé než jiným zjěviti. To svatý Martin uslyšav, počal sě stojě a mlčě diviti. K němužto diábel vecě: Proč méj řěči nevěříš? A vida, a já sem tvój spasitel Kristus. Tehda svatý Martin duchem svatým naučen, diáblovi vecě: Muoj spasitel Jezus Kristus ne tak jest chodil u pyšném rúšě ani v téj postavě, jako ty chodíš. Ale by mi sě ukázal muoj spasitel, ten by mi sě zjěvil u pokorném rúšě, jako je na světě chodil, a s jiezvami, jakžto jest pro všě hřiešné na kříži trpěl. A jakžto brzo svatý Martin vecě, tak diábel zmisal a po sobě veliký smrad ostavil.
Potom svatý Martin přěd mnohými časy buožím zjěvením své skončenie přěvěděl a svéj některéj bratří čas své smrti zjěvil.
