svú milost ukazuje.
Protož svatý Ambrož o svatém Martinu takto píše a řka: Svatý Martin bludné viery chrám jest obořil, milostivé korúhve pozdvihl, mrtvé křiesil, běsy z lidí vyhonil a ot rozličných nemocí pracným pomáhal. A tak jest byl svrchovaný nalezen, že chudým ve jmě Jezukrista milostivě přioděv, svého spasitele úkrojkú, hospodina, oděna uzřěl. Ó, přěsčastná ščedrosti, ješto jsi samému buohu přioděla! Ó, blažené toho pláščě ukrojenie, jímžto sě jest i rytieř i král nebeský oděl! Ó, milostivý buože, kterú od tvé svaté milosti odplatu přijme ten, jenžto je tobě své všecko tělesenstvie obětoval, dež je pokorně toho na tobě zaslúžil, jež za svého pláščě malé ukrojenie tvú svatú milost uzřěl v svém přiodiní.
Život svatého Brikcie biskupa tuto sě čte
Svatý Brikcius byl sluha a jáhen svatého Martina, jenž svatého Martina nenávidieše a mnoho jemu přiekořizny činieše. Tak když jednú jeden chudý svatého Martina hledáše, povědě jemu svatý Brikcius a řka: Hledáš li jeho, znamenajž dobřě, kterýžť chodí jako pomámený a vždy v nebe hledí, ten jest. Tehda chudý svatého Martina nalez, což na něm poprosil, to mu bylo dáno. A potom svatý Martin pozvav k sobě svatého Brikcie, promluvi k němu a řka: A zda sě já tobě zdaji bez smysla a pomámený? To svatý Brikcius uslyšav, velmi sě zahanbiv, zapřěl. Jemužto svatý Martin vecě: A zda toho nevieš, ež sem já to v svojí uší slyšal, kdyžs ty
