povstati nechtěl. Tehda plamen přišed, stolici pod ciesařem zažehl. V tu dobu ciesař vstana, nebeskú moc v tom srozoměv, ve všem jeho uslyšal, a byl by jeho nadto rád daroval, ale svatý Martin daróv přijieti nechtěl. Jednoho také visělcě svú prosbú vzkřiesil. Jeden také mladček když umřěl, matka jeho žalostivě plačíc, počě zaň svatého Martina prositi. Tehda svatý Martin prostřěd všeho lidu poklek, zaň hospodina poprosil a inhed mrtvý mladec vstal. Proněžto všickni pohané, ješto tu biechu, křesťanskú vieru přijěli. Také jednoho času uzřěv svatý Martin, ano had přěs řěku plóve, buoží mocí jemu přikázav, aby sě zasě na břěh vrátil. A svatý Martin nábožně vzdechna, žalostivě promluvil a řka: Aj toť hadové mne poslúchají a lidé mne poslúchati nechtie!
Byl jest také svatý Martin velmi pokorný tak, ež jednú u paříském městě velmi hrozně ohavného malomocného utkav, ve jmě milého Jezukrista pocělovav požehnal a inhed malomocný uzdraven. Byl jest také svatý Martin velikéh dóstojenstvie tak, ež jeho světí apoštoli i jiní svatí, jemu sě zjěvujíc, často navčěvovali. Jakžto jest svýma dvěma učenníkoma, Severovi a Gallovi, pod tajenstvím pověděl, jež k němu svatí apoštoli i jiní světí často chodie a jemu veliké utěšenie činie. To také zvlášče o svatém Martinu psáno, ež měl k buohu tak srdce snažné, jež i rukama i očima k nebesóm svú svatú mysl vznášějě, bez přěstánie sě modléše.
