svatý Martin vecě: Jdu tam, kamž mi buoh kázal, diábel k němu vecě: Kamž koli pójdeš, diábelť sě bude protiviti. K němužto když svatý Martin vecě buoha mám spomocníka, neboji sě, co mi všeliký člověk učiní, tak inhed diábel zmisal.
Potom po některých časiech svú matku, pohanku, na křesťanskú vieru obrátil, ale otec u pitavskéj vieřě ostal. A odtad šed, bliz od města pitavského klášter učinil. A odtad bliz jednoho člověka na vieru obrátiv, malú hodinu od něho odšed, zasě sě vrátiv, jeho beze křstu umřěvše nalezl. Tehda svatý Martin to umrlé tělo do své komořičky vnésti kázav. A tu nábožně na zemi padl, hospodina zaň poprosil a inhed toho mrtvého vzkřiesil. A potom ten člověk svatý křest přijem, mnohým lidem rozprávěl a řka: Když mě na onom světě do velikých temnic otsúdi, přědstúpivše dva anděly přěd nebeského súdci, vecěsta: Totě ten, za něhožto svatý Martin prosí. Jimažto král nebeský vecě: A vy jeho pomoc jemu vraťta.
A když těch časuov turonské město biskupa nejmějieše, počě za svatého Martina všěcka obec prositi a řkúc, aby jich biskupem byl. Tehda svatý Martin dlúho sě brániv, jich prosby zavrci nemoha, biskupstvo přijal. V němžto stavě světské přiekazě běhajě, dvě míli přěd městem klášter učinil a tu s osmidcát duchovnými u velikém utrpení buohu slúžil. Tu někte kromě ač pro některú nemoc vína neokusil, rúcho jich tvrdo ostré a měkké rúcho nositi za veliký hřiech mějiechu. Proněžto ze mnohých
