modléše. Byl jest také svatý Martin velmi všěm bludným a hříšným milostivý tak, ež když jednú diábel k němu přistúpiv, počě jeho tresktati a řka: Proč tak slehka veliké hřiešníky k milosti přijímáš? Jemužto svatý Martin otpovědě a řka: Nebožčíku hubený, by ty lidí pokúšěti přěstal a v svém sě hřiešě kajě poznal, ješče s dobrú nadějí milost bys u Jezukrista nalezl.
Byl jest také svatý Martin velikého milosrdie k chudým tak, ež když jednú na veliké hody chtě mši slúžiti, do kostela jdieše, k němužto jeden nahý chudý přistúpiv, počě pro bóh přioděnie prositi. Tehda svatý Martin přikáza svému alcipřěstovi, aby tomu chudému přioděl. Ale jakžto bývá na velikých dvořiech, což hospoda přikáže, toho úředníci ne vždy činie, takež tento alcipřěst na svatého Martina přikázanie nic nepotbav, chudému nepřioděl. To svatý Martin uznamenav, toho chudého súkromě uved, s sebe sukni, jižto pod kápí nosieše, svleka dal. A tomu chudému brzo pryč kázal. A když počě alcipřěst svatého Martina ponúcěti, aby šed, velikú mši, jakžto slušalo, zpieva, tehda svatý Martin sě mieně, k alcipřěstovi vecě: Nepójdu tam, dokad chudý sukně mieti nebude. V tu dobu alcipřěst na tržiště šed, jednu ochlaščenú suknici za pět střiebrných peněz kúpiv, s velikými hněvy přišed, přěd svatého Martina povrhl. Jižto svatý Martin vzem, tajně sě v ni oblekl. A jež velmi sprostna suknicě bieše, byla jemu vzdél jen do kolenú a rukávy
