mod[587]číslo strany rukopisuléše. Byl jest také svatý Martin velmi všěm bludným a hříšným milostivý tak, ež když jednú[atv]jednú] giednu diábel k němu přistúpiv, počě jeho tresktati a řka: Proč tak slehka veliké hřiešníky k milosti přijímáš? Jemužto svatý Martin otpovědě a řka: Nebožčíku hubený, by ty lidí pokúšěti přěstal a v svém sě hřiešě kajě poznal, ješče s dobrú nadějí milost bys u Jezukrista nalezl.
Byl jest také svatý Martin velikého milosrdie k chudým tak, ež když jednú[atw]jednú] giednu na veliké hody chtě mši slúžiti, do kostela jdieše, k němužto jeden[atx]jeden] gyeden nahý chudý přistúpiv, počě pro bóh přioděnie prositi. Tehda svatý Martin přikáza svému alcipřěstovi, aby tomu chudému přioděl. Ale jakžto bývá na velikých dvořiech, což hospoda[1825]podtrženo, Hankova excerpce přikáže, toho úředníci ne vždy činie, takež tento alcipřěst na svatého Martina přikázanie nic nepotbav, chudému nepřioděl. To svatý Martin uznamenav, toho chudého súkromě uved, s sebe sukni, jižto pod kápí nosieše, svleka dal. A tomu chudému brzo pryč kázal. A když počě alcipřěst svatého Martina ponúcěti, aby šed, velikú mši, jakžto slušalo, zpieva[1826]Hanka červeně dopsal koncové „l“ > zpieval, tehda svatý Martin sě mieně, k alcipřěstovi vecě: Nepójdu tam, dokad chudý sukně mieti nebude. V tu dobu alcipřěst na tržiště šed, jednu ochlaščenú[1827]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. × ochlastiku, gednomu ochlaſſczenemu“ suknici za pět[aty]pět] pie[1828]oprava naznačena Hankou střiebrných peněz kúpiv, s velikými hněvy přišed, přěd svatého Martina povrhl. Jižto svatý Martin vzem, tajně sě v ni oblekl. A jež velmi sprostna suknicě bieše, byla jemu vzdél jen do kolenú a rukávy
