listóv dobyv, do těch vlastí poslal. A potom v duchovný stav vstúpiv, buohu snažně slúžě, skončal. A ten bratr jeho Metudius, jenž byl u Moravě ostal, králem moravským, jemužto jmě bylo Svatopluk, arcibiskupem učiněn a pod sebú sedm jiných biskupuov jměl. Za těch časuov česká země ješče u vieřě blúdiec, pohanským sě modlám modléše.
A tehdy byla jedna slovutná přirozeného smysla žena, ale čarodějnicě jménem Libušě. Jejiežto nalezením pražské město jest ustaveno. A potom když sobě Čechové jednoho sedlského oráčka, ale velmi múdrého jménem Přěmysla kniežětem volili, tehda zaň Libuši vdali. Ot něhožto pramene pošel národ českých kniežat i králóv po všem světu slovutných až do dnešnieho dne.
Potom po mnohých časiech od toho pramene pošel jest vévoda český jménem Bořivoj, muž dobrotivý, postavy nádobný, múdrosti plný. Ten sobě pojal za hospodyni z své země dceru Slavníkovu z melničského krajě jménem Ludmilu. Ta za své mladosti také sě modlám pohanským modlila. A když jeden čas český vévoda Bořivoj do Moravy k dvoru k královu Svatoplukovu jěl, jemužto král vítanie dav, k uobědu pozval. Ale mezi křesťany seděti jemu nedal a řka: Podlé pohanského obyčějě slušie tobě přěd stolem na podlahách siesti. Nad nímžto sě arcibiskup Metudius slitovav i zaň sě postyděv, k němu vecě: É, ež ty jsa tak veliké kniežě, toho sě nestydíš, jež jsi od dóstojného
