szúváše častějie než panošě jemu. A to vše u pokořě pro buoh činieše.
A když jednoho času zímě skrzě bránu toho města, ješto Ambianis slóve, se množstvím lida jědieše, svatý Martin jednoho téžměř nahého chudého uzřěv, po jiných poostav, vida, ano mu nikte nic pro buoh […]text doplněný editorem[1811]Hanka navrhuje doplnění nedal, sobě jeho zachována urozoměv, vynma meč, velikú částku svého pláščě ukrojiv, chudému pro buoh dal. Proněžto inhed prvé noci zjěvil sě jemu Jezus Kristus, oděv sě tú částkú pláščě, ješto byl svatý Martin chudému dal, a takto k svým andělóm, ješto okolo něho stáchu, mluvě: Aj to, Martin, ještě nekřščen jsa, však mě v toto rúcho oděl. To svatý Martin sznamenav, nic sě pro to v jěšitnéj chvále neposvelíčěv, ale boží dobrotu poznav, již jsa osmnádcte let vstář, pokřstiti sě kázal. A potom ješče dvě létě na ciesařově dvořě ostal.
A když za těch časuov jedni cizozemci na všě strany hubiec, na franskú zemi táhli, tehda Julianus ciesař, chtě proti nim táhnúti, kázal mezi rytieřstvo veliké peniezě rozdati. Ale svatý Martin nechtě sě již viec s světem obcházěti, těch peněz nevzem, k ciesařovi pověděl a řka: Sluha jsem Jezukristóv. Již mně neslušie bojovati. Z toho sě ciesař rozhněvav vecě: Nečiníš toho pro bohobojenstvie, ale strachy, bojě sě pobitie, službu vzdáváš. K němužto svatý Martin s jasnú myslí vecě: Dež to ne méj vieřě, ale neudatenství přikládáš, to zajtra ukáži, ež beze všeho oděnie s prvními na špici stanu.
