po[586]číslo strany rukopisuvstati nechtěl. Tehda plamen přišed, stolici pod ciesařem zažehl. V tu dobu ciesař vstana, nebeskú moc v tom srozoměv, ve všem jeho uslyšal, a byl by jeho nadto rád daroval, ale svatý Martin daróv přijieti nechtěl. Jednoho[atq]Jednoho] gyednoho také visělcě svú prosbú vzkřiesil. Jeden[atr]Jeden] Gieden také mladček když umřěl, matka jeho žalostivě plačíc, počě zaň svatého Martina prositi. Tehda svatý Martin prostřěd všeho lidu poklek[ats]poklek] poklel[1824]oprava naznačena Hankou, zaň hospodina poprosil a inhed mrtvý mladec vstal. Proněžto všickni pohané, ješto tu biechu, křesťanskú[att]křesťanskú] krzieſtyanſku vieru přijěli. Také jednoho času uzřěv svatý Martin, ano had přěs řěku plóve, buoží mocí jemu přikázav, aby sě zasě na břěh vrátil. A svatý Martin nábožně vzdechna, žalostivě promluvil a řka: Aj toť hadové mne poslúchají a lidé mne poslúchati nechtie!
Byl jest také svatý Martin velmi pokorný tak, ež jednú u paříském městě velmi hrozně ohavného malomocného utkav, ve jmě milého Jezukrista pocělovav požehnal a inhed malomocný uzdraven. Byl jest také svatý Martin velikéh dóstojenstvie tak, ež jeho světí apoštoli i jiní svatí, jemu sě zjěvujíc, často navčěvovali. Jakžto jest svýma dvěma učenníkoma, Severovi a Gallovi, pod tajenstvím pověděl, jež k němu svatí apoštoli i jiní světí často chodie a jemu[atu]jemu] giemu veliké utěšenie činie. To také zvlášče o svatém Martinu psáno, ež měl k buohu tak srdce snažné, jež i rukama i očima k nebesóm svú svatú mysl vznášějě, bez přěstánie sě mod[587]číslo strany rukopisuléše.