Pakli uznamená, a ty mě se ctí čistým srdcem miluješ, bude tě také jako i mě milovati a ukáže tobě milost svú. K niejžto Valerianus buožím ponučením, svú mysl ukrotiv, vecě: Chceš li, ať bych tvéj řěči uvěřil, toho anděla mně ukaž, neb dójdu li toho, jež jest anděl, jenžto tě miluje, učiním vše, co mi kážeš. Pakli naleznu, a ty jiného mužě než mě miluješ, i tě i jeho mečem zabiem. Jemužto Cecilia vecě: Jakž brzo pravú vieru přijmeš a sě pokřstiti kážeš, tak jeho inhed uzřieti moci budeš. Proto vstana jdiž až na třetí míli přěd město tú cěstú, ješto slóve Apia, a těm chudým, ježto nalezneš, dieš a řka: Cecilia mě poslala k vám, abyste mi ukázali onoho ctného mužě starého, svatého Urbana, neb k němu jmám tajné poselstvie. A kdyžto jeho ukáží a jeho již uzříš, pověz jemu všěcka slova má. Ten, jakž tě brzo skrzě svatý křest očistí, tak sě ke mně vrátě, inhed anděla uzříš.
To Valerianus sposlúchav, odtad inhed vstav, jakž svatá Cecilia byla rozkázala, tak učinil. Svatého Urbana, an mezi svatými hroby ničě, buohu sě modlí, nalezl. A když jemu všěcku řěč svaté Cecilie pověděl, tehda svatý Urbanus rucě k nebesóm vzved, horkými slzami zaplakav, vecě: Muoj milý Jezukriste, všěch dobrých křesťanóv pastýři, rač přijieti tobě novosěné plémě, ještos skrzě svatú Cecilí vsěl. Aj toť Cecilia, tvá služebnicě, jako snažná včelička stred svaté viery nosieci, tobě slúží, svého
