sristí seskanú na nahém životě za obyčěj nosieše a motovúz hrubý z konských srstí také stočený a velmi uzlovatý na svém životě nosieše. Jejie také nočnie položenie často jedno na dstě bieše, anebo na podlahách, rohoži položiec, a tu položieci, vždy na jitřní vstala. A potom sě do dne nepokládala, ale na modlitvách až do jitra stála. A v tu hodinu, v nížto duchovné panny jitřní zpieváchu, do kapitoly vendúc, až do krve prolitie metlami sě ztepieše a ještě na tom dosti nejměla, ale jedny své domácie ženy k tomu byla připravila, aby ji na každý postný den pro buožie muky až do krve zbily . Mezi nimižto ženami, ješto ji tepiechu, když jeden čas jedna, jiežto jmě Děmuta, sediec plakáše, otázali jie jedni lidé, proč by plakala. Jimžto ona otpověděla a řkúc: Kak mi nevelíte plakati, a já jsem k tomu připravena, ež muši jednoho člověka až do krve bíti, jehožto jedno kuožě a kosti jsú.
O jiných také jejie strastných utrpeních dlúho bylo by psáti. Podlé toho jakž jejie vlastnieho bratra hospodyni, paní Anna, často jest řekla: Co jsem kdy o rozličných svatých svatosti slýchala, málo je toho, bych na téjto svatéj ženě tolikež anebo viece svatosti nevídala nebo neslýchala. Na modlitvách ve dne i v noci snažně stáváše a po kumpletniej hodině až hluboko v noci buohu sě modléše. A často jejie služebnicě jie čakati nemohúc, dobřě sě prospiec, vstaniechu a ji ještě na modlitvách, klečiec, nalezniechu. To také v uobyčěji svatá Hedvika jměla, ež když pokrm přijímala, vždy jiej také svaté písmo přěd stolem čteno, jehožto radějši poslúcháše, než by pila ani jědla. A jednú sě to přihodilo, když svatá Hedvika v uobláštiem
