sristí seskanú na nahém životě za obyčěj nosieše a motovúz hrubý z konských srstí také stočený a velmi uzlovatý na svém životě nosieše. Jejie také nočnie položenie často jedno na dstě bieše, anebo na podlahách, rohoži položiec, a tu položieci, vždy na jitřní vstala. A potom sě do dne nepokládala, ale na modlitvách až do jitra stála. A v tu hodinu, v nížto duchovné panny jitřní zpieváchu, do kapitoly vendúc, až do krve prolitie metlami sě ztepieše a ještě na tom dosti nejměla, ale jedny své domácie ženy k tomu byla připravila, aby ji na každý postný den pro buožie muky až do krve zbily. Mezi nimižto ženami, ješto ji tepiechu, když jeden čas jedna, jiežto jmě Děmuta, sediec plakáše, otázali jie jedni lidé, proč by plakala. Jimžto ona otpověděla a řkúc: Kak mi nevelíte plakati, a já jsem k tomu připravena, ež muši jednoho člověka až do krve bíti, jehožto jedno kuožě a kosti jsú.
O jiných také jejie strastných utrpeních dlúho bylo by psáti. Podlé toho jakž jejie vlastnieho bratra hospodyni, paní Anna, často jest řekla: Co jsem kdy o rozličných svatých svatosti slýchala, málo je toho, bych na téjto svatéj ženě tolikež anebo viece svatosti nevídala nebo neslýchala. Na modlitvách ve dne i v noci snažně stáváše a po kumpletniej hodině až hluboko v noci buohu sě modléše. A často jejie služebnicě jie čakati nemohúc, dobřě sě prospiec, vstaniechu a ji ještě na modlitvách, klečiec, nalezniechu. To také v uobyčěji svatá Hedvika jměla, ež když pokrm přijímala, vždy jiej také svaté písmo přěd stolem čteno, jehožto radějši poslúcháše, než by pila ani jědla. A jednú sě to přihodilo, když svatá Hedvika v uobláštiem
