inhed pomohla. Sestřě také jednéj, jiežto řekli Gaudencia, v uobú očí ot bělma pomohla, požehnavši a řekši: Sestra má milá, buoh tě požehnaj. A když to vecě, tak Gaudencia prozřě. Jednéj také chudéj, slepéj ženě, na modlitvách postavši, zrak navrátila, jakžto jie potom jejie sluha Kateřina rozpravovala.
To sě také v jeden čas přihodilo, ež když jejie kniežě kázal dva zlá člověky oběsiti. A když sta dlúhú chvíli visala, tak, jak to každý mněl, bysta byla umřěla, tehda svatá Hedvika kniežěte poprosila, aby jie otpustil dolóv snieti. A jakž sta brzo sňata, tak inhed zdráva vstavše, přěd svatú Hedviku šedše, jejie svatéj milosti sta poděkovala. Když také jedné noci dlúho bděvši na modlitvách, knihy otevřěvši, usnula, v tu dobu sviecě hořieci na knihy upadla a sviečka shořěvši, knihám nic neuškodila. Měla je také svatá Hedvika duch svatý, jenž jiej sě zjěvoval proročsky, co sě mělo státi u budúcích časiech. Tak sě píše o jejie svatéj milosti, ež když ješče zamladu ten den na buožie narozenie za stolem sedieše, pověděno jiej, jež jedno dřěvo třěšňové v sadu vzkvetlo. To ona uslyšěvši, otázala u vrchu li ktve, či v nižších ratolestech. A když jiej řekli, ež u vyšších, k tomu ona inhed řekla: To jest jisté znamenie, ež tohoto léta na chudý lid veliký mor bude. A tak sě jest stalo. To svému zpovědníku také přědpověděla a řkúc: Nescházěj s tohoto hradu lehničského, neb jakž brzo sendeš, tak skuoro umřeš. Jiejžto on uvěřiv, tři léta duolóv nescházal. Potom po třech letech s hradu sšel a ottud až do Krozny na hrad přišed i lehl a v uosmi dnech umřěl. To sě dálo po božiem narození tisíc dvě stě třidcěti osmé léto. A pochován jest v třěbničském klášteřě.
