učiniti. Jenžto v svéj komořě postavil, a když chtěl kam ten Žid jíti, vždy přěd ten obraz přída, s pohrožením vše jemu porúčieše a řka: Aj toť Mikulauši, pod tvú stráži vešken svuoj statek ostavuji i porúčěji. Nebudeš li dobřě střieci, bitím nepoctivým nad tobú sě pomšči. A když jednú ten Žid po svú pilnú potřěbu podál šel, přišedše zloději, vše sbožie pobrali, jediné obraz svatého Mikulaušě ostavili. A potom sě Žid domuov vrátiv, uzřěv, ano jemu vše pobráno, počě k uobrazu mluviti a takto řka: Však vieš, kněže Mikulausi, ež sem tě proto v svém domu ostavil, aby mi mého domu ostřiehal. Pročeš tehda zlodějóm pokrásti přěpustil? A kdyžs to učinil, tebe sě natepu a miesto zlodějuov nad tobú sě pomščím. A to řek Žid, ten obraz pochopiv, jal sě trýznivě bíti. Divný buoh a divné skutky činí. V túž hodinu ti zloději, jižto biechu Židu pokradli, mezi sě to sbožie, tajně sediec, děléchu. Svatý Mikulauš mezi ně vstúpiv, k nim promluvi: Proč jsem pro vy tak nemilostivě zbit? Aj toť vizte, kakť sem a mé tělo ot ran zmodralo a do krve zbito. Protož razi vám náhle, spešně vstanúc, k Židovi jděte a jemu, což ste pokradli, vraťte. Pakli toho neučiníte, všemohúcieho buoha hněv na vy příde tak, ež váš zlý účinek bude všěm zjěven a nad vámi sě nemilostivá poprava stane. K němužto oni vecěchu: A ktos ty, jenž s námi takúto řěč mluvíš? Svatý Mikulauš jim vecě: Já jsem sluha Jezukristóv, Mikulauš, jenž sem ot Žida nemilostivě zbit pro váš krádež. To ti zloději uslyšěvše, velmi sě užěsli a inhed sě vzchopivše, k Židovi