sťata. A ten, ješto jiej hlavu sťal, s huory dolóv jdieše, přišed oheň z nebes, jeho spálil tak, ež jeho ižádné znamenie neostalo. Amen.
Život svatéj Hedviky
Svatá Hedvika byla dci slovutného kniežěte Pertoldova, jenž byl markrabie vádenský a kniežě meránské. Matku měla, téj jmě bylo Agnes. Ta jest byla dci markrabie orientálského, jenž byl hrabie rotoličských a byl syn kniežěte Konráta mešenského a landsberského markrabie. Ta sě jest písmu v svéj mladosti čísti naučila u franskonskéj vlasti, v tom klášteřě, ješto Kictingin slóve. Potom ducha svatéh’ zpósobením oddána jest za Jindřicha, slezské kniežě, s nímžto jest měla tři syny a tři dcery. Mezi nimižto syny byl jest jeden jménem Jindřich, slovutné kniežě. Ten jedněch časuov pro křesťanskú vieru připraviv sě, proti Tateróm, pohanóm jěl a tu v jednom velikém buoji sšel. To sě dálo po buožiem narození tisíc dvě stě čtyřidcěti páté léto. Po jehožto smrti kniežě Jindřich, otec jeho, s svú kněžnú, svatú Hedvikú, přěd biskupa šedše, buohu sta čistotu slíbila. A to učinivše, klášter sta panenský založila v Třěbnici svatého Bernarta zákona. V němžto sta svú dceru jménem Gedrutu obětovala na čest buohu, kak jest potom s uotpuščením svého hospodářě kniežěte, v němž klášteřě svatá Hedvika bydléci, svatý život vedla. O tom sě mnozě píše: potupivši svěcská drahá rúcha, v sprostné rúcho sě odieváše a takú pokoru v svém srdci jmějieše, jež stolicě i podnožě, ješto duchovné panny stáváchu, často pořád cělováše. A když jednú jedna duchovná panna v kostele postavši, na