oba živa biesta, jim jich kosti zpřěrážěchu, aby spieše zemřěli. Ale Ježíšě umrla nalezše, proto jeho tak nechachu. V ten čas jeden rytieř slepý, jemužto Longin bieše jmě, přiveden k Ježíšovi, ostrým kopím jeho svatý bok otevřěl. Tiem úmyslem byl li by ješče živ, aby nikak žív neostal. Tu, jakž kolivěk Ježíš mrtev bieše, všakž přěs přirozený běh z jeho svatého boku tečieše krev a vuoda. Nepravě kopím udeřil ani proklál ani ranil, řekl: Jeho bok kopím otevřěl, aby tiem rozomem dal, jež jsú otevřiena ta vrata přěsvatá, skrzě něžtož sedmera svatost nám na spasenie moc přijala, bez nichžto žádného svatého boku otevřěnie dávno jest bylo znamenáno u Prvých Mojžiešových knihách. To sě píše, ež bylo přikázáno, když by Noe dělal koráb, aby na bocě korába učinil okence nebo dvercě, jakžto by všel do korábi všeliký národ přěd potopú sě ukryti. To okence neb ta vrátcě znamenají Jezukristova boka otevřěnie, skrzě něžto sbožná dušě vendúci, jeho svaté krve prolitie pamatujíc, přěd potopú toho hřiešného světa sě ukryje. Tu také praví Kryzostomus: Tekla krev nám na vykúpenie a vuoda našim hřiechóm na omytie. Jakž praví dávno písmo, že ta krev po kopí plovúci, k Longinově rucě přijide, a když rukú očí dotekl, jenž slep bieše, inhed prozřěl. V ten čas dva z Ježíšových učenníkuov, Jozef a Nichodemus, s uodpuščením Pilátovým jeho tělo s křížě sněmše, v čisté prostěradlo obinuvše, podlé obyčějě židovského vonným kořením