[208]číslo strany rukopisuoba živa biesta, jim jich kosti zpřěrážěchu, aby spieše zemřěli. Ale Ježíšě umrla nalezše, proto jeho[xl]jeho] gieho tak nechachu. V ten čas jeden[xm]jeden] gyeden rytieř slepý, jemužto Longin bieše jmě, přiveden k Ježíšovi[xn]Ježíšovi] gieziſſowy, ostrým kopím jeho svatý bok otevřěl. Tiem úmyslem byl li by ješče živ, aby nikak žív neostal. Tu, jakž kolivěk Ježíš mrtev bieše, všakž přěs přirozený běh z jeho[xo]jeho] gieho svatého boku tečieše krev a vuoda. Nepravě kopím udeřil ani proklál ani ranil, řekl: Jeho[xp]Jeho] gieho bok kopím otevřěl, aby tiem rozomem dal, jež jsú otevřiena ta vrata přěsvatá, skrzě něžtož[xq]něžtož] nyeztoſſ sedmera svatost nám na spasenie moc přijala, bez nichžto žádného svatého boku otevřěnie dávno jest bylo znamenáno u Prvých Mojžiešových knihách. To sě píše, ež bylo přikázáno[xr]přikázáno] przykano[597]oprava naznačena Hankou, když by Noe dělal koráb, aby na bocě korába učinil okence nebo dvercě[598]in margine různočtení „ta wratczie“, jakžto by všel do korábi všeliký národ přěd potopú sě ukryti. To okence neb ta vrátcě znamenají[xs]znamenají] znamenay Jezukristova boka otevřěnie, skrzě něžto sbožná dušě vendúci, jeho svaté krve prolitie pamatujíc, přěd potopú toho hřiešného světa sě ukryje. Tu také praví Kryzostomus: Tekla krev nám na vykúpenie a vuoda našim hřiechóm na omytie. Jakž praví dávno písmo, že ta krev po kopí plovúci, k Longinově rucě přijide, a když rukú očí dotekl, jenž slep bieše, inhed prozřěl. V ten čas dva z Ježíšových učenníkuov[xt]učenníkuov] uczynnykuow, Jozef a Nichodemus, s uodpuščením Pilátovým jeho tělo s křížě sněmše, v čisté prostěradlo obinuvše, podlé obyčějě židovského vonným ko[209]číslo strany rukopisuřením